Projekty

Strnad obecný (Emberiza citrinella)

Náš projekt zabývající se geografickou variabilitou zpěvu strnada obecného započal už v roce 2011, kdy byl strnad vyhlášen Českou společností ornitologickou „Ptákem roku 2011“. V rámci kampaně „Ptáka roku“ byl zahájen projekt občanské vědy, jehož cílem bylo za pomoci dobrovolníků zmapovat v České republice rozložení strnadích dialektů (charakterizovaných koncovou frází zpěvu, kterou sdílí všichni samci na lokalitě). Vznikla tak projekt Nářečí českých strnadů (http://strnadi.cz), který stále pokračuje. Zároveň se po několika letech rozšířil i do ciziny (http://yellowhammers.net). Ve Velké Británii, kde se strnadi přirozeně vyskytují, byť v současnosti ubývají, a na Novém Zélandu, kam byli vysazeni, se projekt zaměřil na otázku, co se stalo s dialekty strnada obecného během sto čtyřiceti let izolace. Rozložení strnadích dialektů bylo dále zkoumáno v Polsku, Švýcarsku a v menší míře i v Litvě a Chorvatsku. V Čechách už nás nezajímají jen dialekty, ale zaměřili jsme se rovněž i na první frázi

Lindušky

Výzkum ekologie lindušek lesní a luční započal už někdy okolo roku 1997, kdy se jimi Tereza zabývala v rámci své magisterské práce. Od té doby je linduška lesní jedním z hlavních modelových druhů pro výzkum nejrůznějších aspektů zpěvu a teritoriálního chování. Od roku 2002 jsme se rovněž zaměřili na změny zpěvu lindušky lesní v čase a jeho geografickou variabilitu na několika českých lokalitách. Výzkum na lokalitě, kde lindušky lesní sledujeme kontinuálně od roku 2011, ukázal, že repertoáry samců lindušek lesní jsou individuálně unikátní a stabilní v čase. Proto jsme schopni jednotlivé samce rozlišovat pouze na základě nahrávky jejich zpěvu, což bylo později potvrzeno i u dalších populací. Individuální akustický monitoring, který nyní používáme i pro lindušky úhorní a strnady obecné, se ukázal býti efektivnější než tradiční kroužkování při výzkumu teritoriální dynamiky nebo sledování návratnosti. Navíc umožňuje sledovat přirozené zpěvné interakce samců bez nutnosti jejich odchytu a označení.

Slavíci v akci

Projekt se zpočátku zabýval funkcí a významem smíšeného zpěvu, kdy samci slavíka tmavého (Luscinia luscinia) velmi přesně kopírují a do svého zpěvu vkládají části nebo i celé zpěvy slavíka obecného (Luscinia megarhynchos), pokud se na dané lokalitě vyskytují společně. Ve spolupráci s Jirkou a Radkou Reifovými (Ústav pro životní prostředí a katedra zoologie PřF UK) jsme pomocí playbackových pokusů ukázali, že smíšený zpěv může hrát důležitou roli při mezidruhových teritoriálních střetech. Následné spolupráce se zahraničními kolegy nám umožnily zabývat se detailněji zpěvem slavíka tmavého. Společně s Nicole Geberzahn (Univerzita Paříž Nanterre) jsme zjistili, že nejpravděpodobnějším důvodem zpěvu slavíků tmavých na zimovišti v Tanzánii je „trénink“ na další hnízdní sezónu. S kolegy z Ruska (Vladimir Ivanitskii & Irina Marova, Lomonosova univerzita v Moskvěa v současnosti i Finska (Jorma Sorjonen & Jari Valkama, Přírodovědné muzeum v Helsinkách) se podařilo získat unikátní nahrávky pro výzkum geografické variability zpěvu slavíka tmavého a jeho vývoje na zkoumaných lokalitách.

Kulturní evoluce zpěvu v prostoru a čase

Zpěv pěvců patří k nejznámějším a nejprozkoumanějším příkladům sociálního učení v živočišné říši. Přestože se řada studií zabývala vnitrodruhovou variabilitou zpěvu v prostoru nebo čase, jen výjimečně se sledovala obě tato hlediska zároveň (a pokud ano, tak v rámci jediného rodu s velmi jednoduchým zpěvem). Náš projekt zkoumá prostorovou a časovou variabilitu zpěvu u čtyř druhů lindušek: lesní (Anthus trivialis), luční (A. pratensis), úhorní (A. campestris) a kanárské (A. berthelotii). Tyto druhy se liší komplexitou zpěvu a migračním chováním. Naším cílem je pokusit se odhalit mechanismy, které přispívají ke kulturní evoluci zpěvu. Naší klíčovou hypotézou je, že rozdílné způsoby učení ovlivňují kulturní evoluci specifických struktur zpěvu u druhů se složitým zpěvem (l. lesní a luční), zatímco u druhů s jednoduchým zpěvem (l. úhorní a kanárská) může být vývoj jiný. Zároveň chceme otestovat vliv migračního chování na vývoj a charakteristiky zpěvu v rámci populací jednoho druhu a blízce příbuzných druhů. U kanárských lindušek se zabýváme vlivem izolace a kolonizační historie na vývoj zpěvu u jednotlivých ostrovních populací. Doufáme, všechny tyto dílčí výzkumy nám pomohou odhalit alespoň některé mechanismy, které stojí za kulturní evolucí zpěvu.

Jelen evropský a sika

V 19. století byly evropské lesy obohaceny o několik nepůvodních druhů jelenovitých, z nichž nejinvazivnější je jelen sika (Cervus nippon), který ohrožuje genetickou integritu jelena evropského (Cervus cervus) hybridizací. V roce 1998 prokázali Long a kol., že lze na základě říjné vokalizace určit hybridy. Tato práce nás inspirovala k založení projektu občanské vědy, jejíž cílem je zmapovat rozšíření hybridů jelena evropského a jelena siky v Česku na základě audionahrávek jejich říjné vokalizace. Klíčovou osobou projektu je Monika Nečasová, pro kterou je projekt rovněž hlavní část diplomové práce. Adresa projektu je http://hlasyjelenu.cz.