Medaile Emanuela Bořického je udělována Přírodovědeckou fakultou Univerzity Karlovy domácím i zahraničním vědcům, kteří se mimořádně zasloužili o pokrok v petrologii, mineralogii nebo geochemii. Medaile, nesoucí jméno význačného českého mineraloga a petrografa Emanuela Bořického, je označena nápisem: "Medaile Emanuela Bořického" a příslušným rokem udělení. V mezinárodním kontextu nese označení: "Award of Emanuel Bořický Medal".

Životopis Emanuela Bořického

Emanuel Bořický, světově proslulý petrograf a mineralog (1840-1881)

Emanuel Bořický se narodil 11. prosince 1840 v Milíně na Příbramsku jako syn místního učitele. Přestože již v pěti letech osiřel, podařilo se mu i za velice obtížných podmínek díky podpoře příbuzných vystudovat. Studoval na tehdejší filosofické fakultě pražské univerzity chemii a přírodovědu a již během studia působil nějaký čas jako asistent mineralogického oddělení Musea Království Českého a asistent mineralogického ústavu University u prof. Zerpharoviche. Po úspěšném ukončení studia nějaký čas vyučoval na středních školách, ale při tom se soukromě věnoval badatelské práci petrografické a mineralogické. Roku 1869 získal místo kustoda mineralogických sbírek Musea Království Českého. Krátce poté se jako soukromý docent petrografie habilitoval na Karlově universitě, kde byl brzy jmenován mimořádným profesorem mineralogie. V srpnu roku 1880 se stal profesorem řádným, prvním českým profesorem pro obor mineralogie a petrografie na pražské universitě, avšak již 26. ledna 1881, tzn. ve svých 40 letech, předčasně zemřel na následky vnitřního zranění, které utrpěl nešťastným pádem při přecházení zamrzlé Vltavy.

Emanuel Bořický patřil mezi přední světové petrografy své doby, tj. období velmi rychlého rozvoje petrografie po zavedení studia hornin (zpočátku zejména magmatických) ve výbrusech pomocí polarizačního mikroskopu. Pracoval bez jakéhokoli zázemí a horniny zkoumal ve výbrusech, které si sám ve svém bytě vyráběl zdlouhavým ručním broušením. Přesto se mu díky jeho cílevědomosti a píli během krátkého času podařilo podrobně petrograficky zpracoval několik skupin magmatických hornin z Čech. Nejvýznačnější jsou jeho monografie o čedičích, znělcích, melafyrech a porfyrech. Napsal ale i řadu prací mineralogických včetně učebnic mineralogie. Nejvíce však Bořický proslul vypracováním mikrochemických metod pro určování minerálů v horninových preparátech a zejména kvůli těmto novým metodám jej navštěvovala řada zahraničních badatelů.

Klasikové evropské mikroskopické petrografie, jako byli prof. Ferdinand Zirkel a Harry Rosenbusch, si erudice i badatelských výsledků Emanuela Bořického vysoce cenili. V cizině se mu tak za jeho krátkého, ale velmi plodného života dostalo většího uznání než doma.

Prof. Emanuel Bořický je pro nás nejen zakladatelem české petrografie a geochemie, ale i symbolem badatelského úsilí, překonávajícího skromné podmínky práce a vedoucího k světově významným vědeckým výsledkům při studiu minerálů a hornin. Na jeho počest je proto Přírodovědeckou fakultou Univerzity Karlovy od roku 1965 udělována Medaile Emanuela Bořického význačným domácím i světovým badatelům v oborech petrologie, mineralogie a geochemie.

Komise pro udělování medaile Emanuela Bořického

  1. Komise pro udělování medaile Emanuela Bořického (dále jen Komise) je složena takto: Ředitel Ústavu petrologie a strukturní geologie (ÚPSG), ředitel Ústavu geochemie, mineralogie a nerostných zdrojů (ÚGMNZ), proděkan geologické sekce přírodovědecké fakulty UK, další 3 členové, navržení sekční vědeckou radou a jmenovaní děkanem Přírodovědecké fakulty UK a tajemník.
  2. Předsedou Komise je ředitel Ústavu petrologie a strukturní geologie. Předseda svolává schůze Komise, řídí je, přijímá návrhy, kladné výsledky projednávání návrhů postupuje sekční vědecké radě a informuje o nich navržené osobnosti.
  3. Tajemníka Komise jmenuje děkan přírodovědecké fakulty UK na návrh předsedy Komise. Tajemník se stará o agendu související s udělováním medailí, pečuje o uložené medaile a zvláštní zápisovou knihu, dohlíží na dodržování statutu a na výzvu děkana (či proděkana geologické sekce) podává o činnosti komise zprávu.
  4. Návrh na udělení medaile Emanuela Bořického je Komisí schválen tehdy, když se pro něj kladně vysloví alespoň 2/3 členů komise. Nezíská-li návrh potřebnou dvoutřetinovou většinu kladných hlasů, ale jen většinu nadpoloviční, lze návrh odložit k dalšímu jednání. Je-li stanovisko Komise k projednávanému návrhu zamítavé, tzn., že návrh nezíská nadpoloviční většinu hlasů, návrh se již v daném kalendářním roce dále neprojednává a případné budoucí projednávání je vázáno na podání nového návrhu.
  5. Hlasování o návrzích na udělení medaile může být veřejné nebo tajné podle rozhodnutí předsedy Komise. V případě veřejného hlasování mohou členové Komise, nepřítomní na schůzi, o návrzích hlasovat písemně nebo elektronickou poštou na adresu předsedy Komise do stanoveného data sečtení hlasů.
  6. V případě kladného výsledku hlasování je návrh s vyjádřením Komise předán vědecké radě geologické sekce, která o udělení medaile rozhoduje s konečnou platností.

Statut medaile Emanuela Bořického

  1. Medaili Prof. Dr. Emanuela Bořického, slavné osobnosti české i světové vědy a zakladatele české petrografie, uděluje Univerzita Karlova v Praze, Přírodovědecká fakulta, domácím i zahraničním vědcům, kteří se mimořádně zasloužili o pokrok v petrologii, mineralogii nebo geochemii.
  2. Návrh na udělení medaile se zdůvodněním mohou podat jednotlivci i instituce. Návrh se podává písemnou formou děkanovi Přírodovědecké fakulty UK nebo předsedovi Komise pro udělování medaile E. Bořického. Návrh projednává Komise pro udělování medaile Emanuela Bořického.
  3. K medaili se vystaví diplom v latinském znění, v němž je stručně uvedeno zdůvodnění, za co je medaile udělována, a který je podepsán děkanem přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze.
  4. Medaili s diplomem předává na slavnostním shromáždění děkan nebo jím pověřený akademický funkcionář, vyznamenávanou osobnost představí pověřený akademický pracovník toho oboru, za nějž se medaile uděluje. Tento slavnostní ceremoniál zpravidla probíhá v budově Karolina, pokud tomu nebrání zvláštní důvody.
  5. Vyznamenaná osobnost po přijetí medaile zpravidla prosloví krátkou poděkovací řeč.
  6. Ve zvláštních případech, kdy účasti vyznamenávané osobnosti na slavnostním ceremoniálu brání zvláštní důvody, zejména její zdravotní stav, lze medaili a diplom předat prostřednictvím vyslané osoby, pověřené děkanem Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze.
  7. V mimořádných případech lze medaili E. Bořického udělit in memoriam; v takovém případě je medaile předána zástupci rodiny vyznamenané osobnosti, v případě nemožnosti tohoto způsobu pak oficiálnímu zástupci instituce, kde vyznamenaný působil.
  8. O udělení medailí se vede latinský zápis ve zvláštní knize, kterou vyznamenaná osobnost zúčastněná při slavnostním ceremoniálu podepisuje.
  9. Zpráva o udělení medaile se zveřejňuje na webových stránkách Univerzity Karlovy v Praze, Přírodovědecké fakulty, případně ještě v univerzitním časopise nebo i dalším tisku.
  10. Jméno vyznamenané osobnosti je vytesáno do kamene a umístěno spolu se jmény ostatních nositelů medaile E. Bořického na čestném místě v budově Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze, Albertov 6.
  11. Tímto Statutem se nahrazuje Statut pro udělování medaile Bořického, schválený kolegiem děkana dne 30. ledna 1969.

Nositelé medaile Emanuela Bořického

Seznam osobností, jimž byla v letech 1965 až 2006 udělena medaile Emanuela Bořického za vědecké zásluhy v petrologii, mineralogii a geochemi.

2008: Patrick J. O’Brien, Howell G. M. Edwards
2006: Gordon L. Medaris, Stanislav Vrána
2005: Werner Schreyer
2004: Don R. Bowes
2003: José Honnorez
2002: Henning Sørensen
2000: Alfred Kröner, Pavel Povondra
1998: Jean-Marc Lardeaux, Alan Bruce Thompson
1997: Emil Makovický
1995: Slavomil Ďurovič, Josef Zemann
1991: Petr Černý, Zdeněk Johan
1990: Leszek Stoch
1989: František Fediuk
1988: Egon T. Degens
1983: F.V. Čuchrov, Robert C. Mackenzie
1982: Jiří Konta
1981: Alexandr V. Sidorenko
1975: Ahti Simonen, Ivan Kostov
1973: František Fiala
1972: Dmitrij Grigorjev
1971: Bohuslav Hejtman
1970: Hugo Strunz
1968: Thomas F.W. Barth, Clifford Frondel, Jean Jung, Kazimerz Smulikowski
1966: Radim Kettner, František Ulrich, Radim Nováček
1965: Oldřich Pacák