Historie Mapové sbírky
Významný český geograf Václav Švambera se zasloužil o vytvoření Státní sbírky mapové v roce 1920. Fakticky však vznikla již o třicet let dříve. Základem sbírky se staly fondy Geografického ústavu, mapové listy z válečného archivu ve Vídni po rozpadu Rakousko-Uherska i kartografické archiválie různých knihoven. Po zakladateli v jeho úsilí pokračovali další význační představitelé – Bedřich Šalamon a především Karel Kuchař, který ve sbírce působil prakticky 50 let.
Archivní fondy byly rozšiřovány akvizicemi zahraniční produkce a povinnými výtisky map od domácích institucí. Po druhé světové válce připadly Státní sbírce mapové podle tzv. Benešových dekretů fondy Německé univerzity, později akvizice ze zrušených zámeckých knihoven. Podle rozhodnutí národní kulturní komise byl fond dále obohacen o mapové sbírky Národního muzea a Národní knihovny.
Status Státní sbírky mapové si sbírka udržela až do roku 1953, kdy byla včleněna do nově vzniklé Československé akademie věd. Nejprve jako Kabinet kartografie, později jako součást Geografického ústavu AV. Po jeho zrušení v roce 1993 se sbírka ve značně zbědovaném stavu navrátila původnímu vlastníkovi, Univerzitě Karlově.
V letech 2011–2013 proběhla rozsáhlá rekonstrukce hlavního sálu.
Dne 21. března 2013 ve 14.00 hod. se konalo slavnostní otevření. Událost se setkala se značným zájmem z řad odborné i laické veřejnosti.
Více informací o historii Mapové sbírky naleznete například v publikacích Poklady Mapové sbírky a Václav Švambera, profesor Univerzity Karlovy.