Prof. PhDr. Václav Švambera

Prof. PhDr. Václav Švambera

Přední český geograf profesor Václav Švambera se narodil 10. ledna 1866 v obci Peruc na Lounsku. Absolvoval Akademické gymnázium v Praze a poté studoval obor geografie, historie a geologie na Filozofické fakultě české Karlo-Ferdinandovy univerzity. Václav Švambera se stal nejoblíbenějším žákem Jana Palackého (1830-1908) a při studiích působil jako dobrovolný knihovník a archivář zdejšího geografického ústavu. V roce 1894 se stal asistentem a o dva roky později promoval na základě dizertační práce o Libyjské poušti. V roce 1902 habilitoval jako soukromý docent geografie díky jedné ze svých nejvýznamnějších prací o Kongu. Jmenování mimořádným profesorem dosáhl roku 1908 a byl pověřen vedením geografického ústavu. Řádnou profesuru získal až za války v roce 1916.

Václav Švambera se zasloužil o výstavbu budovy pro přírodovědecké obory v Praze na Albertově. Na toto místo zamýšlel přestěhovat a rozvíjet mapovou sbírku a geografický ústav, k čemuž došlo roku 1913 ještě před úplným dokončením budovy fakulty roku 1926 a dokonce před vznikem samotné Přírodovědecké fakulty. Ta vznikla až roku 1920 vyčleněním přírodovědeckých a matematických oborů z filozofické fakulty. Zároveň s ní ministerstvo kultury na návrh profesora Švambery ustanovilo a finančně dotovalo Státní sbírku mapovou Republiky československé. V akademickém roce 1923–24 zastával úřad děkana této fakulty. Na odpočinek odešel v roce 1936 a o tři roky později, 27. září, v Praze umírá. Jeho mimořádnou vazbu k Mapové sbírce plně vystihuje přání vyjádřené v poslední vůli, být společně s manželkou pohřben v sále sbírky.

Václav Švambera disponoval širokými zeměpisnými znalostmi. Nejvíce proslul svými díly z oblasti hydrologie. Rozsáhlá habilitační práce Kongo z let 1901–1905 byla svého času největší monografií věnující se řekám na jižní polokouli. K jeho stěžejním dílům patří také práce o šumavských jezerech. K dalším oblíbeným tématům z profesorovy rozsáhlé bibliografie patří zeměpis polárních oblastí, Afriky a dalších koloniálních území.

Již v letech 1893-1898 spolupracoval na Ottově slovníku naučném, přičemž byl autorem většiny geografických hesel do písmene K. Společně s Janem Palackým založili z vlastních zdrojů edici Travaux géographiques tcheques, v níž byly vydávány v cizích jazycích důležité práce českých geografů, které tak měly možnost vejít do širšího evropského odborného povědomí. Dále byl hlavním autorem české geografické bibliografie pro léta 1905 až 1910. Na konec je třeba zmínit vrcholné ediční dílo starých map českého území Monumenta carthographica Bohemiae, vydávané 1932-1937, souhrnně 1938.

Svou vědeckou i organizační činností se snažil pozvednout českou geografii na světovou úroveň. První kontakty se zahraničními kolegy navázal již v roce 1897, kdy podnikl několikaměsíční studijní cestu po severní a západní Evropě. Studoval především v Berlíně, u profesora Richthofena) a Lipsku. Účastnil se mezinárodních geografických kongresů, pracoval v zahraničních zeměpisných ústavech. Podílel se na organizaci prvního sjezdu slovanských geografů a etnografů v roce 1924 v Praze. Tradice těchto sjezdů trvala po celé období před druhou světovou válkou.

Václav Švambera byl členem předsednictva řady mezinárodních kongresů např. v Berlíně, Římě, Ženevě, Cambridgi, Paříži a Varšavě. Jeho mimořádné zásluhy v oblasti geografie dokládají i četná domácí i zahraniční vyznamenání, jmenovitě Královský jugoslávský řád sv. Sávy II. stupně, důstojník Řádu čestné legie (Officier de la Légion d’honneur), důstojník Řádu akademických palem (Officier de l’Instruction publique), nositel Cvijičovy medaile a Řádu Za civilní zásluhy 1. třídy Bulharského knížectví. Podobnou vypovídající hodnotu mají také členství ve významných zahraničních i domácích geografických institucích, např. čestný člen Královské zeměpisné společnosti v Londýně (Honorary member of the Royal Geographical Society in London), čestný člen Polské geografické společnosti ve Varšavě, mimořádný člen Královské české společnosti nauk nebo člen Srbské geografické společnosti v Bělehradě.

Hlavní význam působení profesora Švambery tkví v iniciování a vytvoření geografického ústavu v Praze, který by odpovídal světovým parametrům a který nejen svou pedagogickou činností vychovával následné generace geografů, tak i produkoval původní českou vědeckou tvorbu, kterou prezentoval na mezinárodním fóru. Profesor Švambera se vyznačoval bezmezným nadšením, láskou a obětavostí ke zvolenému oboru a právě ve vytvoření Geografického ústavu viděl splnění svého životního cíle. Budova fakulty na Albertově, Geografická sekce, Mapová sbírka a Knihovna geografie, které založil a vybudoval, zde jsou i po sto letech.

Digitalizované plné texty

ŠVAMBERA, Václav. Geografický ústav české university. Praha: V. Švambera, 1907. Dostupné online zde.

ŠVAMBERA, Václav, Antonín BASL a Česká společnost zeměvědná. Bibliografie české literatury geografické. Praha: Geografický ústav České university, 1912. Dostupné online zde. 

Literatura

HŮRSKÝ, Josef. Vzpomínka na Václava Švamberu: k 50. výročí úmrtí. Sborník Československé geografické společnosti. 1989, roč. 94, č. 3, s. 181-184. ISSN 1210-115X

NIKOLAU, Stanislav. Za prof. drem Václavem Švamberou. Sborník České společnosti zeměpisné. 1939, roč. 45, č. 1, s. 81-87. ISSN 0036-5254.

Novotná, Eva. Václav Švambera, profesor Univerzity Karlovy: katalog výstavy 9.12.2015-29.2.2016. 1. vydání. Praha: Univerzita Karlova v Praze, Přírodovědecká fakulta, 2015. 83 stran. ISBN 978-80-7444-039-7

Václav Švambera. Wikipedie: Otevřená encyklopedie [online]. Poslední změna 25. 10. 2014, 11:55. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/V%C3%A1clav_%C5%A0vambera