Knihovna geografie PřF UK pořádala od 15. 2. 2008 do 15. 4. 2008 výstavu Sesuvy na Machu Picchu. Výstava byla věnovaná geomorfologickým a geologickým výzkumům na významné archeologické lokalitě, která byla v nedávné době zařazena hlasováním neuvěřitelných sta miliónu respondentů mezi sedm novodobých divů světa.
Jako blesk z čistého nebe zapůsobila v roce 2000 zpráva Japonců o neodvratné zkáze Machu Picchu. "To je už dost rychlé. A je to možná počátek nebezpečného sesuvu," varoval japonský profesor Kyoji Sassa, který svá zjištění zveřejnil na tokijském symposiu organizace UNESCO. "Není možné říci, kdy se sesuv objeví, ale to teď musí být předmětem našeho dalšího výzkumu." Japonští geologové tvrdili, že podloží pod velkolepými troskami Machu Picchu se dalo do pohybu někde až o centimetr měsíčně. Katastrofický scénář hovořil o rychlém rozkladu a řícení celé památky.
Sesuvy, bahnotoky a zemětřesení nejsou bohužel v Peru ničím neobvyklým. Nikdo tedy nebral prohlášení na lehkou váhu a mezinárodní týmy se začaly intenzivně věnovat geomorfologickým a geologickým výzkumům.
Čeští vědci pod vedením doc. RNDr.Víta Vilímka, CSc. (*1959) z geografické sekce Přírodovědecké fakulty UK v Praze a RNDr. Jiřího Zvelebila, CSc. (*1952) z České geologické služby začali s vlastními výzkumy v roce 2001. Dostalo se jim díky dlouholetým pracem v pohoří Cordillera Blanca (od r. 1996) a pestré spolupráci s řadou odborných peruánských pracovišť zvláštních privilegií, včetně možnosti pracovat přímo uvnitř archeologicky vzácné lokality. Konstatovali, že japonské měřicí přístroje, byť velmi přesné, nebyly vhodně umístěné a nemohly vytvářet objektivní a reprezentativní data. Náš tým instalaci prováděl ve skalách, na pevném podloží a v těžko dostupných místech, aby nedošlo k poškození turisty. Výsledkem měření bylo zjištění, že památka není bezprostředně ohrožena; rozhodně ne tak, jak předpovídali Japonci. Skalní bloky se na Machu Picchu pohybují v řádech milimetrů ročně (či méně). Toto zjištění potěšilo především Peruánce, pro něž je Machu Picchu nejen posvátným místem, ale také turistickou atrakcí číslo jedna.
Češi vyslovili originální hypotézu, že zde došlo k obrovskému zemětřesení dávno před postavením inckého města, jehož vlivem se rozpadl vrchol hory. Vysoko v horách (2500 m.n.m.) tak vzniklo relativně ploché místo, kde Inkové našli dostatek nalámaných kamenných kvádrů pro stavbu svých chrámů a obydlí. Potenciálním zdrojem menších sesuvů mohl být i incký vodovod, přivádějící vodu z hor do města. V některých místech voda prosakovala a způsobila sjíždění povrchových vrstev půdy po strmých svazích. Problém byl nečekaně zmírněn. Místní hotel totiž odebírá pro svou potřebu většinu přitékající vody, a tak akvadukt Inků z 15. století slouží i ve 21. století.
Výstava představuje metody, průběh a výsledky měření našich vědců, účastníků prestižního mezinárodního expertního výzkumu UNESCO. Návštěvníci naleznou i základní informace o tajemné historicko-archeologické záhadě Machu Picchu, jež je od roku 1983 památkou UNESCO. Kromě fyzické mapy oblasti uvidí i unikátní geologickou mapu Peru z dvacátých let minulého století zapůjčenou ze sbírek Geologické knihovny PřF UK. Budou představeny dokumenty, trojrozměrné předměty i medaile, kterou Češi získali za své objevy v Peru.
Velkoplošné fotografie RNDr. Zdeňka Patzelta (*1960), ředitele Správy Národního parku České Švýcarsko, přibližují romantickou a mystickou atmosféru panenské přírody oblasti. Fotografování přírody se Z. Patzelt věnuje od roku 1975. Zúčastnil se tří výprav do Jižní Ameriky, kde pořídil fotodokumentaci z Peruánských And a oblasti Machu Picchu, ostrova Bonaire, ve Venezuele pak z pralesů Río Caura (přítok Orinoka) a ze stolové hory Auyan Tepuy. Je členem Asociace profesionálních fotografů ČR.
Expozice je příspěvkem k Mezinárodnímu roku planety Země (2007-2009).
Podrobné informace o výstavě Vám poskytne Mgr. Eva Novotná, autorka výstavy (e-mail novotn48@natur.cuni.cz, telefon: +420 221 951 355)
