Prof. PhDr. Bedřich Šalamon

(*16. 7. 1880 – Praha   † 26. 7. 1967 – Praha)

Bedřich Šalamon po ukončení gymnázia nejprve studoval na technice (1898-1900) a poté dva roky na Pražské univerzitě. Díky studiím získal aprobaci pro výuku matematiky a deskriptivní geometrie na středních školách. Po univerzitních studiích působil jako asistent prof. Suchardy v Brně a učil na středních školách v Mladé Boleslavi a v Praze. V Praze na univerzitě půsbil později jako lektor a přednášel o matematické geografii a kartografii (ikdyž v oblasti kartografie byl v podstatě samouk). Teprve po vzniku ČSR se v roce 1922 habilitoval právě z matematické geografie a kartografie na Přírodovědecké fakultě UK. V roce  1925 byl Bedřich Šalamon jmenován mimořádným a r. 1931 řádným profesorem na UK. Od roku 1928 se navíc mohl pyšnit titulem rytíře francouzské Čestné legie. Šalamon se věnoval také geofyzice a v letech 1933-1950 řídil (po svém příteli V. Láskovi) Státní ústav geofyzikální. Současně od r.1936 vykonával funkci přednosty 2. oddělení Geografického ústavu na UK. V letech 1935-1945 působí také jako správce Státní sbírky mapové (dnešní Mapové sbírky UK) a konečně roku 1939 byl Šalamon zvolen také děkanem Přírodovědecké fakulty UK pro akademický rok 1939/40. Ve vykonávání této funkce však Bedřichu Šalamonovi zabránilo uzavření vysokých škol v listopadu roku 1939. V roce 1945 se vrátil opět na univerzitu a dále přednášel (kartografii, matematickou geografii či geofyziku pro geografy i pro geofyziky). Jeho nástupci se stali v kartografii Karel Kuchař a v geofyzice Alois Zátopek. Od r. 1953 až do svého odchodu do důchodu v roce 1956 působil ve funkci vedoucího katedry kartografie a fyzické geografie. I po odchodu do důchodu ve svých 76 letech stále externě přednášel. V roce 1956 obdržel Řád práce a roku 1966 byl vyznamenán Stříbrnou plaketou ČSAV. Přestože byl Bedřich Šalamon uznávaným odborníkem, díky svému velkému pracovnímu vytížení a přílišné sebekritice není jeho publikační činnost příliš rozsáhlá. K jeho nejvýznamnějším dílům se řadí: Vydávání starých map ve sbírce Monumenta cartographica Bohemiae; Věta Tissotova a její použití v kartografii (1908); byl spoluautorem reformy českého školství, kterou podávala Jednota českých matematiků a fyziků (1912); Spolu s K. Kuchařem také vydal několik verzí Atlasu pro střední školy.

Zdroje:

HÄUFLER, Vlastislav. Dějiny geografie na Universitě Karlově 1348-1967: Geschichte der Geographie an der Karls-Universität. 1. vyd. Praha: Univerzita Karlova, 1967, 421 s.

MARTÍNEK, Jiří. Geografové v českých zemích 1800-1945: (biografický slovník). Praha: Historický ústav, 2008, 245 s. ISBN 978-80-7286-133-0.

MARTÍNEK, Jiří a MARTÍNEK, Miloslav. Kdo byl kdo. 1. vyd. Praha: Libri, 1998, 509 s. ISBN 80-85983-50-8.