„Exponované povrchy“ neoznačují pouze vrchní vrstvu tělních struktur organismů; tento termín chápeme v širším smyslu jako jakékoli rozhraní, na kterém dochází k psychologickým, biologickým, chemickým či fyzikálním interakcím. Exponované povrchy organismů interagují s percepcí jiných organismů a tvoří semiautonomní relační entity nazývané sémantické orgány, které se účastní biologické reality jako samostatné, dědičné evoluční jednotky. Jejich studium integruje různé úrovně biologické organizace, včetně molekulárně-genetických základů a behaviorálních, ekologických a biosemiotických příčin a důsledků.
Náš výzkumný program kombinuje klasické srovnávací přístupy s moderními metodikami a technologickými nástroji, jako jsou geometrická morfometrie, spektrofotometrie a mikroskopie, abychom porozuměli základním principům organizace exponovaných povrchů. Vědomi si historie biologických teorií se snažíme předkládat vysvětlení, která odolávají trendům současné vědecké módy a tím se vyhýbají epistemologické naivitě. Stručně řečeno, naší strategií je integrovat empirický, na důkazech založený výzkum s teoretickými poznatky z historie biologie, což vede k neustálému přehodnocování evoluční teorie široce přijímané v komunitě. Při tom často začínáme tam, kde klasické neodarwinovské narativy končí.
Exponované povrchy organismů odrážejí jak nedávné funkční role, tak stopy vnitřní dynamiky, které se nashromáždily během historie jejich příslušných linií. Jakmile si uvědomíme formální hodnotu těchto exponovaných povrchů, je zřejmé, že důsledkem evoluce života není pouze replikace, propagace a přenos genetických elementů do dalších generací. Místo toho máme co do činění se širším pojetím propagace smysluplných vztahů napříč různými doménami biologické reality.
Naše práce nese také jasné poselství širší veřejnosti. Mnozí dnes jednají, jako by příroda již žádná velká tajemství neukrývala. Podobná tvrzení však zaznívala i v předchozích staletích. Zkoumáním exponovaných povrchů živých bytostí chceme poukázat na to, že jedno z největších tajemství přírodního světa je neustále přímo před našima očima (a dalšími smysly). Měli bychom se zbavit představy, že to, co je „neviditelné“, je nutně mocnější nebo pravdivější než to, co je snadno přístupné našim smyslům. Jen tak můžeme získat hlubší pochopení světa kolem nás i nás samých.
Náš výzkum lze rozdělit do dvou hlavních linií:
Ekomorfologie exponovaných povrchů zvířat (vedená prof. Karelem Kleisnerem): Výzkumný program se zaměřuje na interpretaci vnějšího vzhledu organismů, s důrazem na evoluční význam jejich exponovaných povrchů, které jsou chápány jako semiautonomní entity podléhající biologické evoluci. Tento výzkum zahrnuje široké spektrum jevů, od barev a strukturálních ozdob u hmyzu až po variace ve tvářích lidí. Část práce je věnována teoretickému, biologickému, biosemiotickému a filozofickému zkoumání těchto jevů. Nedílnou součástí jsou případové studie, které využívají geometrickou morfometrii a další multidimenzionální analytické metody k zachycení tvaru a variability studovaných jevů, přičemž modelují jejich projevy v závislosti na měnících se abiotických, biotických a socio-kulturních podmínkách.
Biologie zbarvení zvířat (vedená Dr. Jindřichem Brejchou): Tato výzkumná linie zkoumá mechanismy, funkce a evoluci zbarvení u zvířat. Tým zkoumá, jak pigmentace, strukturální barvy vedou k produkci zbarvení zvířat. Dále se snažíme pochopit, jak a proč se zbarvení zvířat vyvíjí v evolučním čase.
Vybrané publikace:
Kleisner, K. (2015). Semantic organs: The concept and its theoretical ramifications. Biosemiotics, 8(3), 367-379.
Brejcha, Jindřich, Petr Tureček, and Karel Kleisner. "Perception-driven dynamics of mimicry based on attractor field model." Interface Focus 11, no. 3 (2021): 20200052.
Kleisner, Karel, Petr Tureček, S. Craig Roberts, Jan Havlíček, Jaroslava Varella Valentova, Robert Mbe Akoko, Juan David Leongómez, Silviu Apostol, Marco AC Varella, and S. Adil Saribay. "How and why patterns of sexual dimorphism in human faces vary across the world." Scientific reports 11, no. 1 (2021): 5978.
Brejcha, Jindřich, José Vicente Bataller, Zuzana Bosáková, Jan Geryk, Martina Havlíková, Karel Kleisner, Petr Maršík, and Enrique Font. "Body coloration and mechanisms of colour production in Archelosauria: the case of deirocheline turtles." Royal Society open science 6, no. 7 (2019): 190319.
Brejcha, Jindřich, and Karel Kleisner. "Turtles are not just walking stones: conspicuous coloration and sexual selection in freshwater turtles." Biosemiotics 9 (2016): 247-266.