Palynologie je jednou z hlavních paleoekologických metod. Pyl je nejzastoupenější fosílií zachovávající se v různých typech sedimentů (jezera, rašeliniště, fosilní půdy, odpadní jímky, apod.), má jasnou taxonomii a umožňuje rekonstrukci prostředí, protože pochází od rostlin, které spolu většinou rostly na daném místě.
Pylová analýza určuje zastoupení jednotlivých pylových taxonů v sedimentárních záznamech, přitom ale využívá i různých dalších mikrofosílií, tzv. nepylových objektů (řas, schránek prvoků nebo mikrouhlíků), k indikaci různých změn prostředí nebo dynamiky požárů. Nevýhodami pylu jsou jeho mnohdy malé taxonomické rozlišení rostlinných druhů, komplexita v šíření a produkci pylu či různé sedimentační a postsedimentační procesy způsobující komplikace při interpretaci rekonstrukcí. Výsledkem pylové analýzy je zpravidla procentický pylový diagram zobrazující zastoupení jednotlivých pylových taxonů na časové ose, používají se ale i kvantitativnější výstupy zahrnující např. množství nasedimentovaného pylu za jednotku času.
