• Rostlinné makrozbytky jako objekt paleobotaniky mají několik specifických vlastností, kterými se odlišují od mikroskopických objektů pylové analýzy. Důležitá je především velikost, podle definice H. H. Birks (2007) je jako rostlinný makrozbytek považována ta část, která může být pozorvána pouhým okem a je možné s nimi manipulovat rukou (“to the naked eye and that can be manipulated by hand”). Jedná se o objekty veliké nejčastěji od 0,5-2 mm. Makrozbytky studujeme pomocí stereomikroskopu o zvětšení 10-45x.
• Palynologie je jednou z hlavních paleoekologických metod. Pyl je nejzastoupenější fosílií zachovávající se v různých typech sedimentů (jezera, rašeliniště, fosilní půdy, odpadní jímky, apod.), má jasnou taxonomii a umožňuje rekonstrukci prostředí, protože pochází od rostlin, které spolu většinou rostly na daném místě.