Studium
Stanislav Škramovský (* 24. 11. 1901 – † 18. 8. 1983) se narodil v Kolíně. Od roku 1921 studoval farmacii na UK,, kde roku 1923 získal titul PhMr., a poté pokračoval studiem chemie u prof. Štěrby-Böhma.
Vědecká práce
V roce 1929 dosáhl titulu RNDr. a stal se asistentem v Ústavu pro chemii farmaceutickou a aplikovanou. Zde se věnoval studiu termálního rozkladu komplexních oxalátů a v roce 1932 navrhl zařízení pro automatické měření váhových změn během ohřívání váženého vzorku, který nazval stathmograf a který se později stal inspirací pro řadu postupů užívaných dodnes v mnoha zemích. V roce 1936 se stal docentem.
Za války pracoval jako středoškolský profesor a jako vedoucí laboratoře pracovního lékařství. Po válce byl povolán na lékařskou fakultu do Hradce Králové, kde vybudoval její ústav lékařské chemie a stal se profesorem. Na Univerzitu Karlovu se vrátil roku 1950 jako přednosta Ústavu pro chemii anorganickou a soudní, od roku 1953 do 1969 pak jako vedoucí katedry anorganické chemie, kde zavedl dodnes aktuální tematiku koordinační chemie. Roku 1956 získal titul DrSc.
Publikace
Z publikační činnosti profesora Škramovskéhu můžeme jmenovat skripta „Základy anorganické chemie“.
Ocenění
Profesor Škramovský byl členem řady komisí a vědeckých rad, vedoucím kolektivu, který přeložil do češtiny ve své době velmi významnou učebnici anorganické chemie od H. Remyho, předsedou nomenklaturní komise Čs. Společnosti chemické při ČSAV, od roku 1971 předsedou Lékopisné komise. V této funkci se ještě v posledních letech života aktivně podílel na vypracování 4. vydání čs. lékopisu.