Studium
Bohuslav Brauner (* 8. 5. 1855 – † 15. 2. 1935) se narodil v Praze v zámožné rodině. Jeho otec Dr. František August Brauner byl uznávaným poslancem zemského sněmu i říšské rady. Svůj vztah k chemii získal Bohuslav Brauner od svého prastrýce a taktéž od svého děda, který vyučoval na pražských vysokých školách a mimo jiné se zasloužil o rozvoj českého chemického průmyslu.
Po maturitě na pražském reálném gymnáziu studoval B. Brauner anorganickou a analytickou chemii na pražské polytechnice (dnes Českém vysokém učení technické) u profesorů V. Šafaříka a F. Štolby. Ještě jako posluchač publikoval svoji první odbornou práci „O atomech a mocenství některých prvků, jakož i o pravidlech a číslech atomových“. Vzdělání si rozšířil zahraničním pobytem u věhlasného chemika té doby profesora R.W. Bunsena v Heidelbergu. Po návratu do Prahy vykonal doktorské zkoušky a ještě téhož roku vycestoval na další studijní pobyt na univerzitu v Manchastru k profesorovi H.E. Roscoevi.
Vědecká práce
Po svém návratu se habilitoval a v roce 1897 se stal profesorem analytické (rozborové) a anorganické (neústrojné) chemie.
Již jako student byl B. Brauner fascinován zprávou, že francouzský chemik Lecoq de Boisbaudran objevil nový prvek gallium a že existenci tohoto prvku i jeho vlastností předpověděl ruský chemik D.I. Mendělejev. Tato skutečnost vedla Braunera ke studiu Mendělejových pojednání a posléze i k navázání osobních kontaktů a přátelství, jež bylo potvrzeno dvojí návštěvou B. Braunera v Petrohradě a návštěvou Mendělejeva v Praze. B. Brauner pochopil vědecký význam Mendělejova objevu periodického zákona chemických prvků a sám jej ve své vědecké práci aplikoval a konkretizoval. Jako jeho přesvědčený stoupenec a propagátor přispěl svými pracemi nemalým dílem k tomu, že se Mendělejevovu objevu dostalo uznání nejen u nás, ale také v západních evropských zemích.
Se svými spolupracovníky velmi přesně stanovil atomové hmotnosti lanthanu, beryllia, ceru, thoria, telluru a cínu. Určitá váhavost ho připravila o objev světového významu. V letech 1881 – 1882 zjistil, že didym (v té době byl považován za prvek) je směs dvou složek, ale priorita objevu dnešního praseodymu a neodymu byla připsána v roce 1885 vídeňskému profesorovi chemie Karlu Aueru von Welsbachovi. Mimořádného uznání se dostalo Braunerovi za návrh používat jako základ relativních atomových hmotností kyslík namísto dosud užívaného základu vodíkového. Tento návrh byl všeobecně zaveden počátkem 20. století a platil až do roku 1961 (dnes je výpočet relativní atomové hmotnosti založen na 1/12 hmotnosti izotopu uhlíku 12C).
Publikace
B. Brauner za svůj život napsal zhruba na 170 vědeckých článků a publikací. Jen v období let 1877 až 1889 publikoval na dvě desítky původních prací s mnohostranným zaměřením např. „O určování arsenu“, „O fluorescenci“, „O volném fluoru“, „O atomové váze ceria“, „O volumetrickém určování telluru“, „Experimentální studie o periodickém zákonu“, atd. Významný je i jeho příspěvek v prestižním díle „Handbuch der anorganische Chemie“, do kterého napsal několik kapitol zaměřených na stanovení atomových hmotností jednotlivých prvků.
Ocenění
O tom, že byl B. Brauner světovým chemikem svědčí i jeho ocenění v cizině. Vedle několika čestných doktorátů, které získal na zahraničních univerzitách byl řádným členem mnoha společností (American Chemical Society, Owens College Chemical Sociery, aj.). Byl oceněn i Řádem čestné legie Francouzské republiky a o jeho vědeckém postavení svědčila i činnost ve sboru navrhovatelů na Nobelovu cenu za chemii.