RNDr. Veronika Sacherová, Ph.D.

Odborné zaměření

Na katedře ekologie se zabývám hydrobiologií, a to zejména sladkovodními bezobratlými z různých skupin. Projekty a nabízené studentské práce jsou obvykle z jedné z těchto oblastí:

Molekulární ekologie a fylogeografie třídy Branchiopoda (Crustacea) se zaměřením na řády Anostraca a Notostraca

Žábronožky (Anostraca) a listonozi (Notostraca) jsou největšími lupenonohými korýši našich vod, dorůstají až několika centimetrů. Žijí v dočasných vodách, buď v jarních tůních v nivách velkých řek, nebo v rozlitinách na polích a loukách na jaře i v létě. Většinu roku jsou tyto biotopy bez vody, čemuž se tito korýši přizpůsobili vytvořením odolného stádia – cyst, jejichž obaly je chrání před vyschnutím, vymrznutím, ale třeba i průchodem trávicím traktem obratlovců (respektive trávicími enzymy). Díky specifickému habitatu jsou zástupci těchto dvou skupin vhodní pro studium disperze a fylogeografie.

   Polanská niva- odběr vzorků (foto VS), Eubranchipus grubii (foto Martin Černý)

Fylogeografie a fylogeneze zástupců čeledi Chydoridae (Crustacea: Cladocera)

Perloočky z čeledi Chydoridae zůstávají opomíjenou skupinou sladkovodního planktonu. Zahrnují přitom velice starobylé rody, jejichž předky nalézáme již v prvohorním fosilním záznamu. Přestože jsou Chydoridae všudypřítomní, početnosti jejich populací nikdy nejsou velké a najdeme je v okrajových částech stojatých vod – litorálu, případně na povrchu dna a často v asociaci s vodními rostlinami. Vzhledem k jejich malé velikosti stále není objasněna taxonomie řady druhů, naopak byla v několika případech popsána kryptická diverzita. Stále tak nejsou zodpovězené otázky o evoluci skupiny, její provázanosti s evolucí vodních rostlin, ekologie řady druhů a šíření na vnitro- i mezikontinentální úrovni pomocí ptáků (opět díky trvalým vajíčkům).

Vliv acidifikace na společenstva zooplanktonu horských jezer

Středoevropská krajina byla od 50. let dvacátého století postižena kyselými dešti, které byly způsobeny emisemi sloučenin dusíku a síry z průmyslu, a ačkoli se emise od 90. let dvacátého století snižují, krajina – zejména horská jezera – se zotavuje pomalu a postupně. Horské ekosystémy byly zasaženy nejvíce (díky velkému úhrnu srážek a typu podloží), a horská jezera tak představují systém, na kterém lze změny dobře sledovat. V současné době pozorujeme zotavování z acidifikace, já se v této oblasti zajímám o změny ve složení společenstva zooplanktonu. Mezi nejzajímavější otázky patří, jak druhy zpětně kolonizují jezera a jaká je dynamika nově vzniklých společenstev.