o budově - suterén - přízemí - 1. patro - 2. patro - 3. a 4. patro
Přírodovědecké ústavy Karlovy university – Děkanát
foto: Petr Jan Juračka
Albertov 6, čp.2038/II (mapa)
Novobarokní budova z l. 1909-12. Přístavba z l. 1924-26, arch. Karel Špera. Jedna z posledních pražských novobarokních realizací. Dříve se tu nacházela Slupská zahrada ústavu choromyslných.
Sídlí tu Ústav geologie, hydrogeologie, geochemie, petrologie a katedry geografie, demografie, kartografie. Také tu můžeme navštívit Chlupáčovo muzeum historie Země, Mineralogické muzeum
a Mapovou sbírku.
Od roku 2014 je v budově přístupný studentský klub a bistro, sloužící všem návštěvníkům budovy.
Některé osoby spjaté s obory pěstovanými v budově
Jaroslav Perner (1869-1947), jeden z nejvýznamnějších světových paleontologů konce 19. století, více známý v zahraničí než u nás, zakladatel klasické české paleontologické školy.
Adalbert Liebus (1876-1945), významný paleontolog, profesor Německé Univerzity bádající především na území ČR.
Josef Augusta (1903-1968), paleontolog, na PřF UK od 1933, permská flóra, kryptolebci a ryby.
Přední popularizátor paleontologie, autor mnoha knih. Světové proslulosti dosáhly jeho paleontologické rekonstrukce pravěké fauny a flóry (s malířem Z. Burianem).
Antonín Boháč (1882-1950), zakladatel československé demografie, docent demografie na PřF, místopředseda Státního úřadu statistického; tvůrce metodiky meziválečných sčítání obyvatelstva.
Viktor Dvorský (1882-1960), geograf, ekonom a politik. Zakladatel české sociální geografie (antropogeografie), politický a kulturní geograf. Působil jako expert československé delegace na Pařížské mírové konferenci po 1. světové válce a měl tak odborný podíl na konstituci československé státnosti.
Gustav Laube (1839-1923), geolog, geograf, cestovatel, paleontolog. Geolog na slavné německé polární expedici lodi Hansa, profesor geologie a paleontologie Německé univerzity, objevitel českého velemloka Adrias bohemicus, etnograf a znalec folklóru jeho rodných Teplic.
Emanuel Bořický (1840-1881), profesor mineralogie a geologie, zakladatel české geochemie a petrografie, badatel světového formátu, monograficky zpracoval několik skupin magmatických hornin z Čech a objevil mikrochemické metody určování horninotvorných minerálů. UK uděluje medaili E. Bořického.
Josef Klvaňa (1857-1919), petrograf, etnolog, cestovatel, absolvent studia přírodních věd na UK, vytvořil první geologickou mapu Moravy a Slezska. Věnoval se především vyvřelinám a velký ohlas měly i jeho etnografické práce o jižní Moravě.
Radim Kettner (1891-1967), geolog a zakladatel české moderní geologické školy, ředitel geologicko-paleontologického ústavu, autor čtyřdílné „Všeobecné geologie“, věnoval se geologii krasu a výzkumu Nízkých Tater. Podle něho je pojmenován vzácný nerost kettnerit a vyhynulá rostlina Kettneria.
Otakar Matoušek (1899-1994), profesor PřF, původně geolog a paleontolog, zaměřil se na metodiku, dějiny a popularizaci přírodních věd. Jako spolupracovník Radiojournalu (přednostou přednáškového a vzdělávacího odboru Čs. rozhlasu) ve 30. letech pořádal pravidelné rozhlasové přednáškové cykly k popularizaci přírodních věd pod gescí PřF, je tak průkopníkem popularizace v netištěných médiích. Při Pražském povstání v květnu 1945 řídil z pověření České národní rady povstalecký rozhlas, po únoru 1948 mu bylo na fakultě z politických důvodů znemožněno pedagogické působení.
Mapová sbírka
Mapová sbírka vznikla současně s Geografickým ústavem Univerzity Karlovy v roce 1891. V roce 1913 byla přestěhována do stávající budovy na Albertov. Jsou zde zahrnuty mapové sbírky Národní knihovny a Národního muzea - část válečného archivu z Vídně, poválečných konfiskátů. Obsahuje 130 000 map, 2000 atlasů a 80 glóbů. Přibližně polovinu této sbírky tvoří staré tisky. V Mapové sbírce působil význačný historický kartograf a geograf prof. Karel Kuchař (1906-1975), který byl vedoucím Státní mapové sbírky v letech 1945-1975.
Chlupáčovo muzeum historie Země
Web Chlupáčova muzea historie Země
Vzniklo přestavbou původních sbírek Ústavu geologie a paleontologie Přírodovědecké Fakulty Univerzity Karlovy. Exponáty byly na Přírodovědecké fakultě soustřeďovány už od 19. stol. Obsahuje především sbírku fosilií od prvohor do čtvrtohor. Z našeho území jsou zde zastoupeny zkameněliny především z období Barrandienu a křídy. Ústředním exponátem je osmimetrová kostra dinosaura rodu Carnotaurus. Muzeum bylo pojmenováno na počest význačného českého stratigrafa
a paleontologa, odborníka na období devonu prof. Iva Chlupáče (1931-2002), který navrhl vůbec první mezinárodní stratotyp. Muzeum slouží především k výukovým účelům, ale je přístupné i pro veřejnost.
Mineralogické muzeum
Sbírka začala vznikat již od roku 1775 z podnětu polního zbrojmistra Františka Josefa hraběte Kinského, který věnoval tehdejšímu Kabinetu přírodnin svou sbírku nerostů. Expozice byla nejdříve umístěna v Klementinu, později ve Viničné 7 a od roku 1914 na Albertově 6. Nezanedbatelně do ní přispěli mnozí šlechtici, zrušený řád jezuitů, Jan Svatopluk Presl (1791-1849), který sbírky uspořádal podle chemického složení nerostů a mnozí další. V současné době muzeum obsahuje více než 22 000 položek. Součástí muzea je i kolekce syntetických krystalů a menší sbírka tektitů – převážně vltavínů.
V muzeu se nachází také tzv. studentská sbírka, která se využívá při demonstraci minerálů ve výuce mineralogie.
S mineralogií jsou úzce spjaty další osobnosti jako např.:
prof. Karel Vrba (1845-1922), významný mineralog,vedoucí mineralogického ústavu UK od roku 1881, od roku 1896 rektor UK. Je autorem lepenkových mineralogických modelů krystalů, které se používají i nyní ve výuce po celém světě.
prof. František Slavík (1876-1957) uznávaný mineralog a geolog, který sbírky doplnil o nové druhy nerostů, v letech 1937-38 byl rektorem UK.
text připravila Mgr. Veronika Dědičová