Na Přírodovědecké fakultě právě probíhá kurz určování včel v rámci projektu European Pollinator Identification Courses (EPIC). Školení koordinuje Jakub Straka z Katedry zoologie, jeho cílem je naučit účastníky rozpoznávat jednotlivé rody a druhy včel, aby následně mohli monitorovat stavy (početnost a druhovou rozmanitost) opylovačů. Projekt je součástí ambiciózního závazku Evropské unie zastavit úbytek opylovačů do roku 2030.
Přiblížil bys čtenářům, co je cílem tendrů Evropské komise s názvem EPIC (European Pollinator Identification Courses, tedy Kurzy na určování evropských opylovačů)?
Jednou ze součástí nařízení Evropské unie o obnově přírody je i tzv. „restoration“, tedy česky obnova. Slovo obnova se mi tam osobně úplně nehodí, ale jde zkrátka o to, aby se jednotlivé biotopy navracely přírodě a aby se zvyšovala druhová rozmanitost. Efektivitu těchto opatření je pak potřeba nějak měřit. Měřítek je samozřejmě víc, ale jedním z nich je i monitoring populací opylovačů, ze kterých se pro projekty EPIC vybrali noční motýli, denní motýli, pestřenky a včely, jakožto významné skupiny opylovačů.
Projekt EPIC by tak měl být první fází školení lidí, kteří se budou monitoringem opylovačů zabývat. Kapacita na kvalitní monitoring je momentálně v rámci EU velmi omezená. V některých státech je situace samozřejmě jakž takž dobrá, ale v řadě zemí není vůbec nikdo, kdo by měl potřebné znalosti a zkušenosti. Na projekty EPIC pak bude navazovat monitoring opylovačů na celém území Evropské unie, což bude poměrně náročné a pracné.
Projekt je zaštítěn belgickou Univerzitou v Mons, která vysoutěžila výběrové řízení na projekt vypsaný Evropskou komisí. Celý projekt je pak rozdělen na několik regionů, z nichž každý má svého koordinátora. Ty jsi koordinátorem projektu týkajícího se včel (EPIC Bee) pro střední Evropu. Jakou roli v projektu máš a co je tvým úkolem?
Jsem koordinátorem středoevropského regionu, který je poměrně velký a zahrnuje Rakousko, Německo, Českou republiku, Slovensko, Maďarsko, Polsko a Rumunsko. Spolu s organizačním týmem máme na starosti koordinaci a výuku školení, jakýchsi určovacích kurzů, v našem regionu. Na základním školení je celková kapacita přibližně 24 lidí (dva běhy školení po 12 účastnících) a na návazném školení pro středně pokročilé je celková kapacita 36 lidí (tři běhy školení po 12 účastnících), takže z každé země máme poměrně hodně omezený počet účastníků. Stanovili jsme si prioritní země, jako je Slovensko, Maďarsko a Rumunsko, kde v současnosti nejsou žádní odborníci na včely a snažíme se dát jim o něco více prostoru, než účastníkům z jiných zemí. Zájem třeba z Německa, Rakouska, či Česka je poměrně velký, takže bohužel nemůžeme vyhovět všem zájemcům.
Komu jsou tyto kurzy určeny a co se v rámci nich účastníci naučí?
Účastníci kurzů se vybírají dvěma způsoby. V každé zemi je koordinátor, který pomáhá účastníky vybírat. Současně nominovaly účastníky vlády, respektive ministerstva jednotlivých zemí. Po diskuzi s koordinátory a potenciálními účastníky vybíráme, kdo bude do kurzu zařazen. Přednost mají samozřejmě ti, kteří se plánují zapojit do monitoringu, který bude na projekt navazovat.
Primárně se jedná o lidi z praxe se zájmem o včely, nebo lidi, co dělají entomologii, ale potřebují si doplnit znalosti o včelách. Často jsou to také studenti, kteří se úplně necítí na akademickou dráhu a monitoring opylovačů vnímají jako způsob, jak se věnovat ochraně přírody a v projektu vidí potenciální možnost uplatnění v oboru. Jelikož mají jednotlivé členské státy povinnost monitoring provádět a financovat, tak by to tak mělo i být.
Na Přírodovědecké fakultě tento týden probíhá první základní kurz. Co se v rámci něj účastníci naučí a jak kurz probíhá?
Ještě, než začalo školení naživo, dělali jsme asi pět kol online kurzů, abychom vysvětlili úplné základy. Účastníci, kteří nemají žádné předchozí znalosti, se totiž v podstatě nemají šanci během týdne školení všechno naučit. Úplně ideální je, když už nějaké základy umí, respektive mají nějakou zkušenost, ale nemají dostatečný trénink. V rámci školení si to potom jenom pořádně zopakují a nacvičí.
V rámci základního kurzu se účastníci naučí používat klíč k určování včel do rodů. Klíč, který pro školení využíváme, je vytvořený univerzitou v Mons. Vznikl v rámci předchozího evropského projektu, takže je volně dostupný. Jako v jiných klíčích je v něm ale spousta nedokonalostí a záludností a naším cílem je upozornit na ně. Až ho pak budou účastníci používat sami, budou vědět, na co se mají zaměřit a na co si naopak mají dát pozor.
Účastníci tu mají k dispozici zástupce z každého rodu (vždy samce a samici, protože někdy si nejsou moc podobní, ale někdy ano) a naučí se používat klíč a určovat jednotlivé rody. Schopnější účastníci se naučí rozlišovat výrazné zástupce tzv. „by oko“, to znamená, že budou schopni je poznat i bez klíče. Je vidět, že jednotliví účastníci se v tom hodně liší. Někteří se snaží poznávat i bez klíče, někteří jsou naopak rádi, že se určovacím klíčem tak nějak prokoušou. V průběhu kurzu se schopnosti účastníků výrazně zlepšují. Vesměs mě zájem účastníků o školení moc potěšil.
Máme naplánované i dva dny, kdy půjdeme do terénu. Budeme odchytávat včely a následně si účastníci nachytaný materiál zpracují a pak si pod mikroskopem sami určí, co to vlastně chytili.
Kde budete včely odchytávat a co všechno si účastníci kurzu v terénu vyzkouší?
Jedním z cílů, které nám zadává projekt, je trénovat poznávání rodů přímo v terénu při chytání. To je ale hodně těžké. Někdo už přehled a potřebné znalosti v podstatě má, ale zdaleka ne všichni účastníci kurzu. Minimálně ale všichni naši účastníci uvidí různé přístupy k odchytu včel.
Dnes (v úterý – pozn.red.) máme naplánovaný odchyt v Botanické zahradě PřF, který bude probíhat standardní metodou transektů. Při transektech se prochází předem daná trasa a včely se odchytávají do síťky. Člověk přitom musí procházet trasu plynule, může se zastavit jenom na zpracování odchycených včel. V naší skupině jsme tuto metodu nikdy moc nepoužívali, protože se domnívám, že se při ní spousta včel přehlídne. Pokud člověk není dobře trénovaný, obvykle přehlédne malé druhy. Nehledě na to, že malé druhy včel často létají dole ve vegetaci, takže síťkou prakticky chytit nejdou.
Ve středu plánujeme odchyty na Petříně, kde účastníci uvidí i jiné metody sběru, které v monitoringu využívat nebudou. Například tzv. odchyt do misek, kdy se využívají barevné mističky, ve kterých je voda, sůl a kapka detergentu. Hmyz to naláká na barvu podobnou květům a spadne tam. Jelikož je v misce i detergent, dostane se voda okamžitě do vzdušnic a hmyz se utopí. Kdyby v misce detergent nebyl, plaval by chycený hmyz na povrchu a mohl se dostat k okraji a vylézt.
Na odchytových lokalitách cílíme na hojnost (tzv. vysoké abundance) včel, abychom toho chytili dostatek. Na těchto dvou místech je také poměrně slušná druhová diverzita základních rodů. Účastníci by tak určitě měli vidět pískorypky, pelonosky, ploskočelky, čalounice, zednice a řadu dalších rodů. Zkrátka ty základní rody, což je pro nás zásadní. V botanické zahradě jsou kupodivu možná lepší druhy než na Petříně. Je tam sice dost nevyrovnané spektrum, ale žijí tam například specializované druhy na zvonky nebo druhy specializované na vrbiny.
Není to trošku paradoxní, že monitoring bude probíhat metodou, která velkou část druhů nedokáže pokrýt?
Je to paradoxní a navrhovaný způsob monitoringu se mi vlastně moc nelíbí. Metodou transektů by měl být prováděný převážně ze dvou důvodů. Za prvé je obecně v rámci monitoringu snaha omezit zabíjení. To je sice chvályhodné, ale většina včel se stejně kvůli určení musí chytit a usmrtit. Ale třeba včelu medonosnou a několik základních běžných druhů je možné nechytat, ale jen zaznamenat a pustit. Druhý důvod je pak zmenšit množství nachytaného materiálu, protože pro spoustu zemí by bylo nemožné obrovskou masu materiálu nachytanou do pastí následně zpracovat.
Pro včely budeme mít nejspíš nejvíc omezený transekt, kdy budeme moct chytat včely jenom metr od naší pozice. To je hrozně málo. Zvlášť když si člověk uvědomí, že mám metr a půl dlouhou síťku, a pak mám taky ruce. Někteří si ale stěžují, že i metodou transektů budou mít z jednoho odchytu třeba šest tisíc jedinců. Pak je otázka, odkud bude sběr pocházet. Když bude třeba z Litvy nebo Dánska, kde je v podstatě zanedbatelná diverzita, tak tam budou třeba jen tři druhy. Když to člověk umí, má to za hodinu roztříděné na tři hromádky. Naproti tomu například Řekové budou mít při odchytu i jedinců méně, zato tam bude třeba sto různých druhů, které vybírají z devíti set potenciálních včel z dané oblasti. A ještě jsou tam k tomu nepopsané druhy a oni to mají určovat do druhu. To je úplně mimo možnosti kohokoliv.
Kurzy, které pořádáte jsou základní, pro středně pokročilé a pro pokročilé. Logicky by se zdálo, že si účastníci postupně projdou všemi třemi, ale ono to tak úplně není. Vysvětlil bys čtenářům, jak to tedy funguje?
Kurzy jsou opravdu tří typů – základní, pro středně pokročilé a pro pokročilé. Základní kurzy budou v České republice v roce 2025 dva. První právě probíhá a ten druhý proběhne začátkem září. V každém regionu to ale může probíhat jinak. Například v regionu Bulharsko, Řecko, Kypr jsou koordinátoři z Holandska a pokaždé mají školení v jedné ze zemí. My jsme to taky zvažovali, ale je pro nás jednodušší to zorganizovat v Česku (v Praze a v Hradci Králové) a svolat si všechny účastníky do středu našeho regionu. V tomto ohledu je skvělé, že pokud si účastníci nejsou schopni vyjednat financování z vysílající instituce, jsme schopni jim cestu a ubytování proplatit. Kurz samotný je placený Evropskou unií.
Na základní kurzy budou ještě během roku 2025 navazovat pokročilé kurzy, které slouží k proškolení lektorů, kteří budou následně učit středně pokročilé kurzy. Výuku pokročilých kurzů koordinuje Belgie a bude se tam probírat diverzita včel celé Evropy. Lektoři těchto pokročilých kurzů tak musí mít dobrou znalost skupin a druhů v celé Evropě. Já a Michael Mikát (taktéž Katedra zoologie PřF UK) a Petr Bogusch (Univerzita Hradec Králové) budeme učit některé z těch pokročilých kurzů a sami se pak budeme účastnit dalších jakožto účastníci.
O těch středně pokročilých kurzech zatím nemáme ještě tak dobrou představu. V současné době ještě děláme klíče k určování druhů pro celou Evropu, které budeme při středně pokročilých kurzech využívat, což je poměrně náročné. Středně pokročilé kurzy proto budou až v roce 2026, jeden v Hradci Králové a pak dva v Praze.
Projekt se dělí na tři části – EPIC Bee, který se zabývá včelami, EPIC Fly, zaměřený na pestřenky a EPIC Butterfly, zabývající se motýly. Jakou roli hrají odborníci z Přírodovědecké fakulty v jednotlivých částech projektu?
Já se v rámci svého výzkumu dlouhodobě zabývám včelami, takže jsem se svou skupinou součástí EPIC Bee. Kromě mě je v projektu EPIC Bee hodně důležitou osobou Jaco Visser a pak se toho účastní moje studentky Anička Žalmanová a Alžběta Voldřichová. Dále máme v týmu kolegy z Univerzity Hradec Králové – Zuzanu Bartíkovou a již zmiňovaného Petra Bogusche.
Tým pro výuku kurzu pro středně pokročilé bude rozšířen o Michaela Mikáta (Katedra zoologie PřF UK) a Daniela Bendu (Entomologické oddělení Národního Muzea a Katedra zoologie PřF UK). Daniel má kromě výuky kurzů pro středně pokročilé na starosti přípravu preparovaného materiálu pro účely kurzu a je v rámci projektu správcem regionální srovnávací sbírky.
Školení probíhá nejen na včely, ale i na denní motýly a pestřenky. Pestřenky má za Českou Republiku na starosti Jiří Hadrava (taktéž Katedra zoologie PřF UK) a školení bude probíhat příští rok. Denní motýly dělají kolegové z Entomologického ústavu Akademii věd v Českých Budějovicích.
Děkuji za rozhovor!
Autoři fotografií: Jakub Straka, Jaco Visser, Zuzana Bartíková