Na Předvánočním koncertě PřF UK v Karolinu byli slavnostně vyhlášeni vítězové již 13. ročníku soutěže Věda je krásná. Odborná porota vybírala z fotografických a výtvarných příspěvků ve čtyřech soutěžních kategoriích, vítěze Divácké soutěže si zvolila široká veřejnost. Všem oceněným gratulujeme a již teď se těšíme na další ročník. Partnerem toho letošního byla společnost FotoŠkoda.
Letošní vítězové soutěže:
Absolutní vítěz: Lucie Steinbachová: Žebernatky
Žebernatky jsou kmenem primitivních mořských bezobratlých živočichů podobných žahavcům. Pravděpodobně se poprvé objevily již před 700 miliony let a jsou bazální linií ve fylogenetickém stromu živočichů. Jejich průhledné gelovité tělo může dosahovat velikosti od několika milimetrů do přibližně 1,5 metru. Při pohybu žebernatek vzniká díky rozptylu světla duhový efekt. Některé druhy mají schopnost bioluminiscence, při níž se nejčastěji objevuje modré nebo zelené světlo, pozorovatelné pouze ve tmě.
Vědecká mikrofotografie:
1. místo – Anežka Konupková: V labyrintu pelikuly: Mitochondrie achloroplasty ukryté pod mikrotubulární pelikulou u Euglena gracilis
Metoda expanzní mikroskopie dovoluje zachytit detailní organelární ultrastrukturu krásnoočka štíhlého (Euglena gracilis). Imunofluorescenčním značením specifickými protilátkami jsou zobrazeny mitochondrie (oranžová), chloroplasty (zelená) a síť pelikulárních mikrotubulů společně s bičíkem a flagelární kapsou (bílá). Z-stack snímku byl pořízen pomocí Nikon CSU-W1 Spinning disk konfokálním mikroskopem za využití NIS Elements software, upraven dekonvolucí v Huygens Professional a následně poskládán v Fiji ImageJ.
2. místo – Pavel Škaloud: Lepocinclis acus
Krásnoočka jsou fascinující mikroskopické řasy, které získaly své zelené plastidy asi před 500 miliony let procesem známým jako sekundární endosymbióza. Vznikla tak unikátní skupina organismů s mnoha specifickými znaky, jako je pelikula (flexibilní buněčná stěna) a paramylon (nový typ zásobní látky). Buňka na fotografii obsahuje červené stigma, zelené piškotovité plastidy, oválná zrna paramylonu, a poměrně velké jádro s četnými chromosomy. V přední části buňky je možné pozorovat jemné pásky pelikuly.
3. místo – Matěj Ešpandr: David a Goliáš
Byla jednou jedna samička pilovce, již považovali mezi čočkovci za otesánka. I ona se dlouho měla za jejich soukmenovce. Potulovala se s nimi po bahnitém dně, hledala skrýš ve spleti rostlin, jenomže málokdy uspěla. Rozmrzelo ji to natolik, až si přiznala, že mezi ně nezapadá – během triasu se rodová linie pilovců vydala vlastní cestou a položila základy samostatné čeledi. Brzy své jedinečné rysy přijala, a jakmile dospěla, přivedla na svět více mladých, než by si kterýkoli čočkovec dokázal představit. Temné pole – složeno z několika rovin ostrosti.
Vědecká fotografie:
1.místo- Tomáš Figura: Les Collibres
“Letovky” Kolibříků podčeledi Trochilinae. Endemická skupina pro Ameriku zahrnuje řadu extrémně pestrých druhů. Jedná se převážně o nektarivorní ptáky, kteří však nepohrdnou ani hmyzem. Fotografie byly pořízeny v horské oblasti Dapa, ve výšce zhruba 2000 m n. m., nedaleko Cali, kde se ještě nacházejí rudimenty horského lesa. V sérii můžeme vidět samce i samici Florisuga mellivora, dále Thalurania fannyae a Saucerottia saucerottei.
2. místo – Petr Šípek: Pampeliška
V přírodě se neustále něco mění a vyvíjí. Vše má svůj rytmus a řád, často jsou tyto změny rychlé a pomíjivé. Tuto přeměnu krásně symbolizují květy pampelišek, které se během několika málo dní přemění z poupěte na spoustu ochmýřených nažek a na prázdné květní lůžko.
3. místo – Michal Vais: Létající drahokam
Když se řekne hmyz, mnohým leze mráz po zádech a otřásá jimi odpor. Pravda je však taková, že mnohé druhy hmyzu vynikají svou krásou nad kdejakým slavným uměleckým dílem. Krásným příkladem jsou zlatěnky (čeleď Chrysididae), kterých v české přírodě najdeme hned několik desítek druhů zářících různými barvami. Tyto malé „kukaččí vosy“, jak jsou přezdívané, nevynikají jen svou krásou, ale i svým způsobem života. Pro vývoj svých larev využívají hnízda jiných druhů blanokřídlého hmyzu, čímž si vysloužily výše zmíněné označení. Na fotografii je zlatěnka rodu Chrysis nalezená začátkem května v severních Čechách. Použitá technika: fotoaparát Nikon Z50, objektiv Laowa 100 mm f/2.8
Vědecká ilustrace a virtuální příroda
1.místo- Lucie Steinbachová: Kvakoš noční
Kvakoš noční (Nycticorax nycticorax) je středně velký pták z čeledi volavkovitých. Jeho noční aktivita mu poskytuje výhodu při lovu, neboť se převážně živí rybami, obojživelníky a dalšími vodními živočichy, které dokáže efektivně vyhledávat díky svému ostrému zraku. Kvakoše nočního lze zahlédnout v letu s roztaženými křídly nebo tiše sedícího na větvi, kde díky svému zbarvení snadno splývá s okolím. Jeho tiché, avšak pronikavé noční volání mu přineslo latinský název, který znamená "noční havran".
2. místo – Kateřina Bezányiová: Koruna na hlavě, smyčka na krku
Larvy ryb hrujovek (Lamprogrammus) jsou zpola průhledné, s nápadnými shluky buněk s barvivem, viditelnou kostrou či srdcem na hrdle. Z hrdla vybíhá i exterilium, vak se smyčkou střeva visící pod tělem. Exterilium možná napodobuje trubýše a chrání svého nositele, možná zvětšuje povrch těla k absorpci živin. Dospělci jsou vzhledem vcelku normální ryby: vpravo dole h. temná (L. niger). Akvarelové pastelky, pero, bílý papír. Barvy digitálně invertovány. Dle snímků J. Milisena, S. Kovacse a FishBase.
3. místo – Kamila Ernestová: Loděnka hlubinná
Loděnka hlubinná patří mezi hlavonožce z čeledi Nautilidae. U druhů z této čeledi je typické, že mají zachovanou pevnou vnější schránku, což je u hlavonožců považováno za archaický (původní) znak. Schránka loděnky je členěna do jednotlivých komůrek, přičemž většina těla loděnky se nachází pouze v první největší komůrce. Bohužel jejich nádherně zbarvená schránka se stala příčinou jejich nadměrného lovu a všechny druhy loděnek jsou z tohoto důvodu dnes již ohrožené. Pastelky, formát A3.
Objevitelská
1.místo- Martin Minařík: Recepce a transmise
Dvě vývojová stádia jesetera obarvená s pomocí protilátky detekující protein Sox2, přítomný v celé řadě smyslových orgánů, od sítnice a čichového epitelu, přes chuťové pohárky, po mechano- a elektroreceptory postranní čáry (dvojice obrázků vlevo). Použití protilátky proti acetylovanému α-tubulinu naproti tomu odhaluje hustou síť nervových vláken, jež přenášejí signály mimo jiné i ze jmenovaných smyslových receptorů (dvojice obrázků vpravo). Zvláště nápadné jsou nervy postranní čáry, jež kopírují linie mechanoreceptorů nad a pod okem.
2. místo - Michael Ježek: Portréty
Co pavouk to jiný výraz. Pro arachnology je “kukuč” pavouka velmi dobrou pomůckou pro jeho determinaci. Vlevo nás pohledem probodává samička běžníka smrkového, uprostřed nám do očí hledí překrásná samička křižáka obecného a vpravo si nás se zájmem prohlíží sameček skákavky černé. Canon EOS 7D, Laowa 100mm, f2.8 Godox tt350c, Homemade difuzer.
3. místo – Marek Velechovský: Život v tropech
Život v tropické Kostarice pohledem učitele a amatérského fotografa. Díky organizaci Justice for Nature, VISK.CZ a mé škole jsem měl možnost nahlédnout pod pokličku tropické přírody - někdy hodně zblízka a někdy (díky spolupráci s rangery) i hodně z výšky. 2x Ultra Macro, difuzér.
Divácká soutěž
Dominika Zimová: Vorvaní bejby
Kytovci jsou vskutku vznešené bytosti, se kterými sdílíme naši planetu. Na digitální ilustraci jsem se pokusila vyobrazit mládě vorvaně obrovského (Physeter catodon) a jeho matku jen moment po dokončení kojení.
Podrobné informace o soutěži naleznete na www.vedajekrasna.cz
Partner soutěže:
