Při příležitosti nástupu docenta Vladimíra Krylova do funkce děkana Přírodovědecké fakulty přinášíme rozhovor, v němž nový děkan PřF UK nastiňuje své priority ve vedení fakulty na následující čtyřleté volební období, které začíná 1. 12. 2024. Docent Krylov bude ve své funkci ještě potvrzen rektorkou Univerzity Karlovy profesorkou Milenou Králíčkovou.
Pane děkane, začněme jednoduchou věcí - mohl byste se představit i těm lidem, kteří se s vámi na fakultě doposud nesetkali?
Odborně působím na Katedře buněčné biologie, kde vedu laboratoř Vývojové biologie, která se mimo jiné zabývá regenerací příčně pruhované a srdeční svaloviny s využitím Sertoliho buněk na modelu pulců a dospělců drápatky tropické (Xenopus tropicalis) a drápatky vodní (Xenopus laevis). Jsem garantem bakalářské přednášky Vývojová biologie včetně praktických kurzů a magisterských přednášek Advances in Developmental Biology, Cell Differentiation in Ontogenesis a Mikroinjekčního a mikromanipulačního praktika. V neposlední řadě garantuji navazující magisterský studijní program Reprodukční a vývojová biologie.
Vedle toho jste již delší dobu také zastával řadu akademických funkcí…
Co se týče mých akademických funkcí, tak bych asi nejprve zmínil mé dlouhodobé členství v Zaměstnanecké komoře Akademického senátu PřF UK (2009 - 2020). V roce 2020 jsem se stal v kolegiu děkana Jiřího Zimy proděkanem pro vědu, výzkum, vědecké informace a akademické kvalifikace, přenos poznatků a technologií. Z hlediska celkového pohledu na fakultu považuji za velmi důležitou zkušenost člena Vědecké rady fakulty, kde jsem poslední čtyři roky z titulu proděkana předsedal komisi pro habilitační a jmenovací řízení. Díky této zkušenosti se mi podařilo výrazně „vykouknout mimo mojí biologickou bublinu“ a uvědomil jsem si silně, že fakulta jakožto celek je skutečně výborná a na všech sekcích se dělá opravdu skvělá věda!
Naše fakulta je pochopitelně také součástí širšího kontextu Univerzity Karlovy. Byl jste někdy zapojen co jednání na celouniverzitní úrovni?
Ano, moje první zkušenost v těchto procesech bylo dlouholeté členství v oborové radě Grantové agentury Univerzity Karlovy (GA UK) v sekci B – přírodní vědy. Jeden čas jsem byl i předsedou biologického panelu. Poslední rok jsem se účastnil řady jednání Ekonomické komise Akademického senátu UK, na nichž se řešilo rozdělení financí na dvě klíčové stavby, jichž se Univerzita účastní - Mephared 2 v Hradci Králové a „naše“ Biocentrum připravované v rámci projektu Kampus Albertov. Mám samozřejmě také úzké vazby s našimi zástupci ve Vědecké radě UK - na tomto fóru jsme v poslední době řešili zejména kritéria habilitačních a profesorských řízení.
Účastnil jste se také jednání ohledně financování univerzity a následně pak fakult?
Jako proděkan pro vědu jsem byl členem pracovní skupiny pro hodnocení tvůrčí činnosti financované z institucionálních prostředků Cooperatio. V jejím rámci došlo k zavedení výkonnostní složky která se vydělila z fixního podílu, někdejšího „Kafemlejnku“, jímž se rozdělují finance na Univerzitě Karlově od roku 2013. V současné době tvoří výkonnostní složka 10 % a tzv. „fix“ pak 90 %. Toto více progresivní nastavení financování vědy kladoucí mimo jiné větší důraz na kvalitní impaktované publikace a jejich citování či objem finančních prostředků spojených s národními a mezinárodními granty, znamená pro naší fakultu v konečném součtu zisk.
Ve svém volebním programu navrhujete změny v procesech hodnocení vědecké činnosti na naší fakultě tak, aby byly hodnoceny transparentněji a spravedlivěji. Co si pod tím má akademická veřejnost představit?
Stručně řečeno bych rád, aby systém fakultní kopíroval (samozřejmě s jistými modifikacemi) systém univerzitní. Tento nový způsob rozdělování finančních prostředků Cooperatio na jednotlivé sekce jsem již připravil jako proděkan a předběžně byl kladně projednán na Akademickém senátu PřF UK. Na druhou stranu je třeba říct, že tento systém je sice komplexnější a spravedlivější, zásadní revoluci v institucionálním financování vědy na fakultě však nezpůsobí.
Vedle peněz institucionálních by měla mít fakulta ještě další prostředky k financování. Už jako proděkan jste se zasazoval o větší využívání zdrojů plynoucích z transferu znalostí a technologií, tedy komercionalizace výzkumu. Jakým způsobem by podle vás měl transfer probíhat?
Vedle peněz, které plynou z univerzitní úrovně podle konkrétního algoritmu, je komercionalizace poznatků jedním z možných zdrojů financí. Na úrovni univerzity má brzy dojít ke spojení CUIP (Charles University Innovations Prague a.s.) a CPPT (Centrum pro přenos poznatků a technologií) v jednu společnost s názvem Innovatio Carolinae. Se zástupci CUIP i CPPT již delší dobu spolupracuji, myslím, že svoji práci dělají velmi fundovaně a směřují správným směrem. V současnosti jsme velmi blízko dvěma vznikajícím komerčním subjektům (spin offs) s kořeny na naší fakultě - jedna zaměřená na analýzu družicových dat, druhá na poradenství v oblasti udržitelné politiky. Další možnosti jsou peníze plynoucí z patentů či užitných vzorů - i v tomto směru již máme co nabídnout, např. patent z dílny prof. Jana Brábka, který je klíčový v oblasti léčby rakoviny či využití komplexních sloučenin stříbra pro antiseptické účely, pod kterým je podepsána skupina kolem Dr. Lukáše Rýčka. V této souvislosti je jedním z mých cílů prohloubit spolupráci s institucemi, které jsou nám oborově blízké - zejména VŠChT a ÚOChB AV a sdílet s nimi dobrou praxi.
A další možné externí zdroje financování?
Pominu-li možný zdroj příjmů, což jsou peníze vybrané za školné od samoplátců, pak významné finanční prostředky mohou plynout z velkých evropských grantů např.z programu Horizont Evropa. Zde jsou možné režie ve výši až 25 %, což je velmi významný příspěvek k chodu jak vědeckých týmů, tak fakulty. Mým plánem je co nejvíce podporovat to, aby naši akademičtí pracovníci tyto projekty ve větší míře koordinovali nebo byli součástí příslušných konsorcií. Posílení těchto aktivit by doplnilo naši jinak na české poměry velkou úspěšnost v získávání finančních prostředků z operačních programů či ERC grantů.
Vedle financování fakulty jsou důležitá i další témata, která zajímají zaměstnance a studenty. Jak vidíte například téma žen ve vědě, tedy především zajišťování dobrých pracovních podmínek pro vědkyně-matky?
Můj základní pohled, který je promítnut i v mém volebním programu, je fakt že si nemůžeme dovolit přicházet o ženy ve vědě. Možných způsobů, jak bude fakulta matkám-vědkyním (nebo samozřejmě i otcům na otcovské dovolené) vycházet vstříc, je více. Může to být posílení příjmové stránky příslušné vědkyně (v závislosti na grantech, kterých se účastní). Zvažuji i vznik fondu, který by byl určen pro žadatelky v těžké životní situaci. Rád bych inicioval jednání o této problematice i na rektorátní úrovni - peníze na tento typ dotace by mohly být v rozpočtu Univerzity vytknuty před závorku. Vše je nakonec otázka konkrétních výpočtů.
Tato otázka souvisí i s udržováním, případně rozšiřováním fakultní školky Rybička.
Dnes platí fakulta polovinu z provozních nákladů na jedno dítě, což je něco přes šest tisíc korun. Tento poměr bychom rádi udrželi i do budoucna s tím, že by na dítě bylo možné získávat i další dotaci z fondu, o němž jsem právě hovořil. Ve hře je i rozšíření Rybičky o jedno patro, čímž by se stávající kapacita školky prakticky zdvojnásobila.
Fakulta nejsou jen zaměstnanci, ale také (a vlastně především) studenti. Dlouhé roky jste byl členem Akademického senátu, kde se studentské zájmy díky Studentské komoře AS intenzivně probírají, dlouho také vyčujete a se studenty tedy přicházíte do styku. Máte nějakou vizi systematické podpory studentských aktivit?
Existuje velká oblast, kterou studenti dokážou promyslet a zorganizovat mnohem lépe, než zaměstnanci. Zmínil bych například nedávné představování kateder studentům bakalářského studia, které proběhlo u nás na biologické sekci a které ve spolupráci s dalšími zorganizovala členka Studentské komory AS Markéta Byronová.
Tímto se ale rozhodně studentský život nevyčerpává…
To rozhodně ne. Naše fakulta má krásné okolí v podobě Albertovských strání, což je prostor, který je rozhodně možné využívat více, než tomu bylo doposud. Na vedení fakulty je poskytovat pro tyto aktivity prostor a legislativní a finanční podporu. Další kapitolou je podpora fakultních spolků, kterých máme na fakultě opravdu hodně. Podporu by měly určitě získávat zejména podle velikosti, tedy podle toho, jaké množství studentů reálně zasáhnou. Z pozice děkana však chci nechat kompetence v této oblasti na studijní komisi Akademického senátu, případně podporovat propojení agend Studijního oddělení, OVV a SKAS.
Dalším tématem z oblasti studia je angličtina. Jaká je Vaše vize směřování fakulty v této oblasti?
Angličtina je jazykem vědy a posun fakulty v této oblasti je také jedním z bodů mého volebního programu. Z vlastní zkušenost vím, že znalost jazyka je mrtvá, pokud se člověk nevěnuje třem základním věcem - pokud anglicky nečte, nemluví a nepíše. Klíčem k posunu je podle mě navýšení anglické výuky odborných předmětů hlavně v magisterském a doktorském stupni studia. Poté jde procvičování jazyka ruku v ruce se získáváním odbornosti. Studenti dnes chodí již ze středních škol dobře jazykově vybavení - byl bych však opatrný v zavádění výuky v angličtině plošně v bakalářském stupni. Studenti se musí na vysokoškolské studium přeci jen více „naladit“.
Jedním z klíčů k internacionalizaci je také zvyšování podílu zahraničních studentů. Vzhledem k reformám v oblasti doktorského studia se bude nutně měnit např. povaha projektu přijímání elitních doktorandů STARS.
Projekt STARS se má proměnit, ovšem ne zcela zrušit. Prostředky, které byly vyčleněny na podporu elitních převážně zahraničních studentů, bychom chtěli dále využívat k motivační podpoře kvalitních doktorandů nad rámec zákonem stanoveného stipendia. Na stipendium ve výši 1,2 násobku minimální mzdy by měli dosáhnout studenti s hodnocením A, u hodnocení B je možné jít s jeho výší na polovinu. Školitelé se tedy musí snažit získávat velmi kvalitní studenty a pokud nemá dojít k výraznému propadu jejich počtů, sami se budou muset podílet na jejich financování z grantové činnosti.
Dalším z rozvojových plánů, který není možné přeskočit, je kampus Albertov. Jak vidíte jeho vývoj v nejbližších letech? První otázkou je - je stále ještě aktuální výstavba Globcentra, které mělo podle původního plánu být jednou ze dvou staveb, jimiž by se rozvinuly prostorové možnosti fakulty.
Momentálně není aktivní žádná skupina, která by se zabývala dotažením projektu Globcentrum. Nemyslím si však, že by byl projekt Globcentra, které mělo poskytovat více prostoru oborům mimo oblast „bílých“, tedy laboratorně zaměřených oborů naší fakulty, úplně odstaven. Otázkou je, zda myšlenky na jeho budoucnost nezaměřovat více „univerzitně“, tedy přemýšlet o něm jako o projektu celé univerzity a zapojit do něj mnohem více fakult (např. včetně humanitních) než bylo původně v plánu.
Závěrem se tedy dostáváme k Biocentru - proces jeho přípravy jistě neunikl nikomu, kdo v posledním roce zavítal do albertovského areálu.
Dostavba Biocentra je samozřejmě priorita. Za mě je momentálně důležité začít se co nejdříve zabývat výběrem lidí, kteří by obsadili Správní radu Biocentra, tedy jeho nejvyšší orgán, který se podílí na volbě ředitele. Já si mnoho slibuji od spolupráce s organizací Czexpats in Science, která sdružuje „navrátilce“ ze studijních a pracovních pobytů v zahraničí. Ředitelem by pak měla být osobnost s jasnou vizí, která je velmi respektovaná v odborné komunitě a má přehled o fungování nejen evropské, ale i celosvětové vědy. Důležité je, aby ředitel dobře komunikoval s děkany všech tří zúčastněných fakult (tedy kromě PřF UK, ještě 1. LF UK a MFF UK). V tomto se chci co nejdříve sejít s doktorem Pavlem Tomančákem, ředitelem brněnského CEITECu, od něhož bychom rádi čerpali inspiraci.
Děkuji Vám za rozhovor!
ptal se: Michal Andrle
foto: Petr Jan Juračka