o budově - 2. suterén - suterén - přízemí - 1. patro - 2. patro - 3. patro
Bývalý německý universitní přírodovědecký ústav
foto: Petr Jan Juračka
Viničná 7, č.p. 1594/II (mapa)
Novorenesanční stavba z let 1877-79. Architekt Franz Pisařovic. Stavbu provedla firma Schön a Wessely.
Přírodovědecký ústav University Karlo-Ferdinandovy byl postaven v místech bývalé spolkové zahrady a nově zřízené ulice Viničné. V budově se nachází katedra antropologie, biologie, fyziologie, parazitologie, ekologie, zoologie, filozofie a dějin přírodních věd a Hrdličkovo muzeum člověka. Ve vestibulu je umístěn bronzový reliéf s profilem Alberta Einsteina, který zde jako řádný profesor teoretické fyziky a zároveň jako vedoucí Ústavu teoretické fyziky působil v l. 1911-12.
Některé osobnosti spjaté s touto budovou
Jindřich Matiegka (1862-1941), antropolog, děkan PřF UK, rektor UK. První profesor antropologie
na PřF a zakladatel oboru paleodemografie (ve světovém měřítku) a antropologie dítěte.
Za pomoci darů dr. A. Hrdličky založil Hrdličkovo muzeum člověka.
Rudolf Carnap (1891-1970), filosof vědy a novopozitivista, matematik, logik. Působil na katedře přírodní filozofie na přírodovědeckém oddělení německé univerzity v Praze.
Albína Dratvová (1892-1969), filosofka přírodních věd, jedna z prvních docentek-žen na UK a první
na Přírodovědecké Fakultě vůbec.
Antonín Frič (1832-1913), profesor zoologie na UK, paleontolog (zasloužil se např. o získání kolekce Joachima Barranda), ředitel Národního muzea, popsal mj. jediného známého českého ptakoještěra. Považován za jednoho z nejvýznamnějších českých vědců 19. století.
František Vejdovský (1849-1939), profesor zoologie na FF UK, ředitel zoologického ústavu, objevitel centrozomu (zasáhl tedy i do genetiky), zabýval se embryologií, cytologií.
Bohuslav Hellich (1851-1918), zoolog, antropolog, lékař, psychiatr, spolupracovník Antonína Friče.
Berthold Hatschek (1854-1941), zoolog se specializací na bezobratlé, zabýval se mimo jiné výzkumem kopinatce, 1885-1896 profesor zoologie německé UK v Praze.
František Klapálek (1863 - 1919), entomolog a znalec hmyzu světového významu, absolvent UK, zakládající člen České společnosti entomologické. Byl autorem prvního překladu Darwinova „Původu druhů“.
Carl Isidor Cori (1865-1954), zoolog (zabýval se bezobratlými a mořskou faunou) a v letech 1921–23 byl děkanem a opakovaně i rektorem Německé univerzity.
Emanuel Rádl (1873-1942), zoolog a filosof, zakladatel historického studia biologického myšlení.
Michail M. Novikov (1876–1965), zoolog M. Novikov, profesor na PřF UK, rektor Ruské svobodné univerzity, přední představitel ruské demokratické emigrace v Praze.
Ludwig Freund (1878-1953), zoolog a parazitolog, studoval filosofii, přírodní vědy a medicínu
na Německé univerzitě v Praze, asistent na Zoologickém institutu, později profesor veterinární medicíny a zoologie.
Julius Komárek (1892-1955), zoolog a entomolog, popularizátor a spisovatel. Od 1925 vedl
2. zoologický ústav na PřF.
Jan Obenberger (1892-1964), entomolog a profesor entomologie na UK, zabýval se zejména studiem brouků, vědecký ilustrátor.
Jiří Baum (1900-1944), zoolog, cestovatel a spisovatel. Absolvent PřF z roku 1928. Shromáždil rozsáhlé zoologické sbírky a fotografickou sbírku. Účastnil se protinacistického odboje, pro svůj původ zemřel ve varšavském ghettu.
Zdeněk Veselovský (1922-2006), etolog, profesor zoologie obratlovců na PřF UK, popularizátor zoologie a autor řady populárně-naučných knih, dlouholetý ředitel ZOO Praha.
Julis von Sachs (1832–1897), tvůrce oboru rostlinné fyziologie, významný biolog. Habilitace
z rostlinné fyziologie na Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze 1857 byla světově první
a je považována za vznik nového oboru.
Franz Hofmeister (1850-1922), biochemik a fyziolog, v r. 1885 profesor farmacie Německé univerzity v Praze, jako první předpověděl, že se aminokyseliny v bílkovinách pojí peptidickou vazbou.
Carl Ferdinand Cori (1896-1984), fyziolog, biochemik a farmakolog, roku 1947 získal spolu se svojí ženou Gertou Cori (1896-1957) Nobelovu cenu za fyziologii a medicínu (funkce hormonů hypofýzy při metabolismu cukrů). Absolvent Německé university v Praze.
Václav Kubišta (1925-2011), biolog, zakladatel fyziologie buňky na PřF, na katedře fyziologie živočichů se zabýval zejm. energetickým metabolismem svalu, spoluobjevitel glycerofosfátového metabolismu.
Ernst Mach (1838–1916), jeden ze světově nejvýznamnějších vědců, působících na pražské univerzitě v celé její historii. První rektor německé univerzity, svým téměř třicetiletým působením zde ovlivnil mnoho přírodovědných oborů, od matematiky, fyziky či fyziologie po filozofii a teorii poznání.
Jeho žáci iniciovali též Einsteinovu pražskou profesuru. V Praze budoval školu zaměřenou na tematiku z akustiky, optiky a teorie poznání.
Karel Petr (1868-1950), profesor matematiky, první děkan PřF UK (1920).
Philipp Frank (1884-1966), teoretický fyzik a filozof, od roku 1912 přímý nástupce A. Einsteina, autor nejvýznamnější Einsteinovy biografie.
Otto Jírovec (1907-1972), parazitolog a protozoolog, zakladatel moderní české parazitologie,
známý zejm. odhalením původce pneumocystové pneumonie.
Hrdličkovo muzeum
Bylo založeno z popudu amerického antropologa, českého emigranta dr. Aleše Hrdličky (1869-1943). V roce 1929 se obrátil na prezidenta T. G. Masaryka s přáním založit Muzeum člověka. Za tímto účelem věnoval městu Praze 1 milion korun. Antropologové prof. Jindřich Matiegka (1862-1941)
a prof. Lubor Niederle (1865-1944) poté zřídili v prostorách Antropologického ústavu sbírky. Poprvé byly zpřístupněny v roce 1936. V expozici můžeme vidět kostry a lebky lidí a zvířat dokladující vývoj
jejich životního cyklu, obličejové masky indiánů, obličejové odlitky Pygmejů, mumie, posmrtné masky některých význačných osobností.
text připravila Mgr. Veronika Dědičová