Během přednášek propojuje svět anorganické chemie s biologií, uměním, geologií, geografií i aktuálním politickým uspořádáním světa. A hlavně učí studenty nahlížet na svět kolem sebe úplně novým způsobem. Kromě anorganické chemie, je jeho hlavním zaměřením výuka experimentálních předmětů (aneb jak správně dělat ve škole pokusy) a výroba učebních pomůcek pro výuku pomocí 3D tisku.
Gratuluji k zisku ocenění Studentský Velemlok za sekci chemie za rok 2023/2024. Cenu jsi získal za předmět Anorganická chemie III(b), mohl bys ho čtenářům trochu přiblížit?
Děkuji. Ano, je to předmět, na který chodí čtvrťáci učitelé, to znamená prvák navazujícího magisterského studia učitelství chemie. A to, že tam je v tom názvu je trojka, znamená, že už je to vlastně třetí předmět anorganické chemie, kterým studenti projdou. V rámci bakalářského studia mají povinnou anorganickou chemii I a II, které jsou zaměřené na to, aby dostali základní vědomosti o všech prvcích a jejich sloučeninách a základních principech.
A potom přijdou ke mně. Tato přednáška už je specializovaná pro učitele, je to takový předmět, ze kterého potom ti učitelé mají čerpat až někde budou sami učit. Takže my už tam neopakujeme, že síra je žlutá a podobně, ale snažím se tam dávat moderní věci, na co vlastně ty prvky se používají v reálném životě. Je totiž fajn si pamatovat, že wolfram má teplotu tání 3422 °C, ale na co se to dá použít?
Takže tenhle předmět je takové propojení anorganiky a zbytku světa. Diskutujeme všechno možné a snažím se ukazovat, jak vše souvisí se vším. Povídáme tedy nejen o prvcích ale i o tom, jak souvisí s geografií a geologií, o politice, občas koukneme i na nějaká videa a pustíme si písničky. Je to taková směs všeho možného s tím, že se všechno točí okolo prvků, na co se používají, proč se používají a proč to v učebnicích mají špatně. (smích)
Důležité je, aby potom měli ti učitelé, až budou učit na školách, z čeho vycházet a nedrželi se jen těch informací, které jsou ve středoškolských učebnicích, protože jsou prostě už zastaralé a neaktuální.
To zní skvěle. V hodnoceních studenti často zmiňují, že se jim líbil inovativní a originální formát zkoušky. Jak tedy zkoušíš?
Už jsi někdy byla u zkoušky, kde jsi se zkoušejícím hrála karty?
Ne, to nebyla.
No tak vidíš, přesně takhle to funguje u mě. Ale samozřejmě tam nehrajem poker. Vyrobil jsem si vlastní karty, na každé je jeden prvek a jeho základní fyzikální a chemické vlastnosti. Každý z nás si tajně vezme jednu kartu a ty vybereš jednu vlastnost, ve které tvůj prvek vyniká nad tím mým. A pak to porovnáme s mým prvkem. Když máš pravdu, dostaneš obě kartičky. Takhle pokračujeme, dokud nezískáš dost mých kartiček. Mohlo by se to zdát jako blbost, ale ukazuje to obecné znalosti o prvkcích a o orientaci v periodické tabulce. Třeba, že teploty tání jsou v nějakém rozmezí a mají v tabulce určitý trend. Když budeš hrát na atomové poloměry, tak o tom také musíš něco vědět. No a potom chci samozřejmě o těch prvcích, které studenti vyhrají také něco vědět.
Taky mám svou oblíbenou učebnici. Je to Lučební základové hospodářství a řemeslnictví od doktora Karla Amerlinga z roku 1850. Je to první česky psaná učebnice, částečně je ještě psaná švabachem. Je z doby, kdy právě vznikalo české chemické názvosloví, ještě ale nebylo v podobě, jak jej známe dnes. Tak z toho dostávají studenti nějaké texty překládat do češtiny, co se tam vlastně děje. A protože je tam víc neznámých staročeských slov než těch co známe, musí mít zkoušený docela rozhled v chemii.
Naprosto chápu, že tohle studenti přijímají velmi kladně. Je pro tebe obecně zpětná vazba od studentů důležitá? Ovlivní třeba letošní ocenění tvoji výuku do dalších let?
Tak mám zase nějaké nápady, jak výuku ještě trošičku zlepšit. Já se na to, co by se dalo zlepšit, ptám i ve zkoušce, když nám zbývá čas na konci. Protože jsou věci, které ze svého úhlu pohledu nedokážu posoudit a studenti mívají dobré nápady. Teď mi k tomu velemlokovi dokonce gratulovala bývalá studentka a nebyla sama, kdo to říkal, že bere informace z mé přednášky do své vlastní výuky.
Dobrou známkou pak je i to, že s našimi absolventy zůstáváme v kontaktu. Občas se tady potkáváme na různých kurzech a akcích, jako je třeba Cesta do hlubin studia chemie a na anorganiku vzpomínají.
Když jsem výuku anorganiky přebíral před zhruba šesti lety, tak jsem věděl, že to chci dělat jinak, aby to bylo víc tím praktickým směrem.
Kromě Anorganické chemie III(b) se podílíš také na výuce předmětu Experimenty ve výuce chemie, experimenty jsou i součástí přednášek z anorganiky. Ty sám učíš také na gymnáziu, spolupracuješ na se korespondenčním semináři KSICHT a Chemické olympiádě, která je také do určité míry experimentálně orientovaná. Snažíš se učit experimentálně i na gymnáziu?
Určitě, tamhle vidíš použitý hasičák, ten jsme včera vystříkali na chemii ve druháku na gymplu. Probírali jsme suchý led, oxid uhličitý, hašení a žáci fakt nevěřili, že ho pustím přímovo ve třídě. Uhasili jsme požár a ještě vyrobili trochu suchého ledu.
My se držíme zásady, se kterou přišel již Jan Amos Komenský. Když působíte na žáky, je potřeba působit na co nejvíc smyslů na jednou, takže čichněte si, smrdí to, čichněte si, voní to, šáhněte si na to. Když si vezmeme kus cínového plechu, pokusíme se ho ohnout, tak vám bude vydávat zvuky, železný plech to nedělá a tak podobně. Šáhněte si, když se pálí vápno, tak je to horký. Je to už po mnoho generací vyzkoušené, že když si na to lidi můžou šáhnout anebo to vidí naživo, lépe si to zapamatují.
Tady za námi běží 3D tiskárna, je tu okolo nás spousta vytištěných pomůcek do výuky. Ty tady na fakultě 3D tisk i vyučuješ. Jaká je nejoriginálnější věc, kterou jsi vytisknul?
Hodně rád používám vytisknuté periodické tabulky, které jsme tady vymysleli. Výhodou třetího rozměru je to, že se dají na tabulce vizualizovat trendy různých fyzikálních vlastností prvků. To je věc, kterou už jsem vytiskl v několika stech kopií a učí se podle nich nejen tady u nás na fakultě, ale i na školách různě po Česku. Dokonce i v zahraničí, odvezli jsme je do Paříže na Sorbonnu a moc se jim zalíbily.
Mimo anorganiku jsem dost pyšný na takovou skládačku na to, jak funguje translace, transkripce a vůbec molekulární biologie. Jsou to dílky, ze kterých se skládá jeden řetězec DNA, z toho se dosyntetizuje druhý řetězec, aby byly komplementární. Pak z toho děláme replikaci, jak funguje, že vzniknou dvě molekuly. A z toho pak transkipce a translace.
Je znát, že je ti učitelství hodně blízké. Jaká byla tvoje cesta k tomuto oboru?
Všechno to začalo tím, že mi doma zakázali dělat biologii. Biologie je první, s čím se v dětství setkáme, protože na základce nejdřív je přírodověda a chemie začíná až někdy v sedmé nebo v osmé třídě podle toho, co je to za školu. A protože oba rodiče jsou chemici, tak k té přírodovědě máme hodně blízko. Takže jsem začal dělat biologii. Ale rodičům to nepřipadalo jako perspektivní obor, tak mě odrazovali od biologie a začal jsem dělat chemii někdy v osmé, deváté třídě. No a pak přišla Běstvina (letní soustředění chemické olympiády, pozn. red.). Běstvina je věc, která člověka chytí a už nepustí. Letos už jsem tam byl po dvaadvacáté. Tam už jsem tu chemii začal dělat na nějaké trošku vyšší úrovni a ulovil mě tam Honza Kotek. V tu chvíli už jsem věděl, že budu dělat anorganiku. Nevím ani proč, prostě ostatní obory nebyly to ono, ale ta anorganika a vlastnosti prvků, tak to už mě bavilo od malička. Pak jsem na bakaláři dělal v laborce u Honzy Kotka a na mojí cestě na didaktiku má asi největší podíl Honza Havlík s profesorem Lukešem. Profesor Lukeš tehdy učil základní anorganiku a stejně jako dneska se i tehdy na těch přednáškách dělaly pokusy. Ty tehdy připravoval právě Honza Havlík, který taky u nás dělal v laborce. A jeden rok neměl čas dělat pokusy, tak to přehodil na mě. A od té doby já jsem dělal pokusy, postupně nejen profesoru Lukešovi, ale i ostatním, kdo zrovna potřeboval. No a pak mě ulovili na didaktiku, ale na anorganiku už jsem nezanevřel.
Většinu svého času trávíš výukou chemie, ať už na univerzitě nebo na gymnáziu. Máš nějakou vtipnou historku z výuky, o kterou by ses s námi mohl podělit?
Vtipné historky z učitelství… tak třeba když studenti nečtou v laborkách návody. Když je tam napsáno, zlikvidujte přebytečný sodík v lihu, tak oni to hodí do vaničky s vodou a pak se diví, že jim z toho šlehají metrové plameny.
Mimo potom máme pokročilé experimenty, to je zase příprava pro učitele, kde oni si mohou v zásadě vyzkoušet všechny pokusy, co by chtěli, pokud nám to dopředu nahlásí a my se na to nachystáme. Takže když se přijde do laborky didaktiky, tak je tam černý a opálený strop. Jasně, protože když se vezme obrovský igelitový pytel plný methanu a zapálí se, tak to hoří až ke stropu. Ale je to bezpečné (smích). Děláme tam ten pokus opakovaně, a ještě jsme nedokázali nic zničit, i když teda třeba požární hlásič je celý černý a opálený, ale je to v pohodě. A minulý týden jsme stříleli dusíkové raketky, a už zvládneme přestřelit celou fakultu!
Děkuji za rozhovor a přeji hodně úspěšných pokusů do další výuky.
Magda Křelinová