Profesor Nishihara dlouhodobě spolupracuje s českými vědci a podporuje studentské stáže a výměny. V rozhovoru prozrazuje, co ho přivedlo od anorganické chemie k organokovové, proč je nadšený z palladiem katalyzovaných reakcí a proč podle něj stojí za to studovat v zahraničí.
Prvně bych Vám ráda pogratulovala ke stříbrné pamětní medaili Přírodovědecké fakulty UK, kterou jste obdržel od bývalého děkana, prof. Jiřího Zimy. Mohl byste našim čtenářům přiblížit, za co jste cenu získal?
Děkuji, je to pro mě pocta. Pokud vím, cena byla udělena hlavně za celkové dobré vztahy a spolupráci s mým dlouholetým kolegou prof. Martinem Kotorou a ostatními členy Přírodovědecké fakulty. Tato spolupráce začala v roce 2015 podepsáním memoranda o porozumění mezi PřF UK a Okayama University a umožnila uskutečnit několikaměsíční výměnné stáže pro řadu studentů. Na PřF UK ji absolvovali čtyři studenti a na Okayama University dva. Společně jsme také publikovali řadu odborných článků. Velmi si cením udělené stříbrné medaile, která je uznáním mých příspěvků za podporu akademických výměnných stáží a spolupráci.
Na webových stránkách Vaší skupiny se můžeme dočíst, že se specializujete na “funkční organickou chemii”. Myslím, že většina našich čtenářů si dokáže představit, co je to organická chemie, ale mohl byste vysvětlit to spojení “funkční organická chemie”?
Název mojí laboratoře odráží spojení funkčních materiálů a organické chemie. Naším cílem je objevovat nové organické sloučeniny s novou reaktivitou nebo vlastnostmi, a vyvíjet reakce a materiály, které by v budoucnu mohly jedno dne sloužit jako klasické příklady v učebnicích. V naší skupině věříme, že většina p-konjugovaných sloučenin (chemické látky, ve kterých se střídají jednoduché a dvojné vazby, pozn. red.) má ve své podstatě nějakou funkční vlastnost. Například, my se konkrétně zabýváme p-konjugovanými sloučeninami a jejich využitím jako polovodičů, což je rovněž úzce svázáno s oborem fotovoltaiky. Navíc se předpokládá, že organické sloučeniny mají velký potenciál jako supravodivé materiály. Osobně shledávám název naší laboratoře “funkční organická chemie” za přitažlivý, protože to prostě zní dobře! (smích)
To skutečně zní dobře. Během Vaší návštěvy v Praze jste také měl velmi zajímavou zvanou přednášku. Zaujalo mě, že jste zmiňoval “palladiem katalyzované spojovací reakce v organické syntéze”, za které byla v roce 2010 dokonce udělena Nobelova cena za chemii. Čím jsou tyto reakce tak významné?
Organické molekuly se skládají převážně z atomů uhlíku. Proto je jednou ze základních úloh organické chemie vývoj nových strategií pro tvorbu vazeb mezi atomy uhlíku. V tomto ohledu jsou právě cross-couplingové reakce velice důležité, protože umožňují tvorbu vazeb i mezi aromatickými kruhy.
Předtím, než byly vyvinuty cross-couplingové reakce, nebyla k dispozici metoda, která by tvorbu tohoto typu vazeb uhlík-uhlík umožnila. Od data jejich objevu se tyto reakce staly neocenitelným pomocníkem při syntézách složitých organických sloučenin jako jsou například farmaceuticky zajímavé látky, barviva, agrochemické produkty, detergenty, atd. Zásadní vliv cross-couplingových reakcí v chemii vyvrcholil udělením Nobelovy ceny v roce 2010.
Ve vašem životopise se můžeme dočíst, že jste v bakalářském stupni studia studoval anorganickou chemii a následně jste přešel na chemii organickou. Teď se věnujete organokovové chemii, což lze říct, že je tak někde na pomezí těchto dvou oborů. Co Vás tedy přivedlo ke studiu organické chemie?
Když jsem se poprvé stal členem výzkumné skupiny na univerzitě v Hirošimě, zabýval se můj školitel koordinační chemií, tedy byl anorganický chemik. V roce 1992 jsem se setkal s prof. Negishim, laureátem Nobelovy ceny a již tehdy byl hvězdou svého oboru, a jeho práce ve mě vyvolala okouzlení organokovovou chemií. Ačkoliv jsem se vlastně zabýval syntézou komplexních sloučenin kovů během magisterského studia, teprve pod jeho vedením jsem si prohloubil porozumění jejich potenciálu jako možných katalyzátorů organických reakcí. Později, během magisterského studia jsem byl na stáži na University of Notre Dame jako hostující výzkumník a strávil jsem tam skoro rok studiem metallaboranových klastrů (molekuly, ve kterých jsou atomy kovu a bóru spojeny do trojrozměrných struktur, pozn. red.). Zatímco jsem byl původně anorganický chemik, moje další zájmy se přesunuly směrem k organické chemii. V roce 1994 jsem se stal členem výzkumné skupiny profesora Tamotsu Takahashiho, bývalého postdoktoranda prof. Negishiho, kde jsem se seznámil s prof. Kotorou, který tam tehdy byl na postdoktorské stáži.
Vaše přednáška se soustředila na nejvýraznější momenty Vaší kariéry. Pro čtenáře, kteří se přednášky nemohli zúčastnit, co byste řekl, že byl nejzásadnější okamžik ve Vaší kariéře?
V této přednášce bych chtěl zdůraznit důležitost kolegiálních a osobních vztahů, které si člověk vytvoří se svými školiteli a kolegy. Rozhodujícím momentem v moji kariéře bylo setkání s mým školitelem profesorem Hiroshi Nakazawou během mých studií na univerzitě Hiroshima University. Byl výjimečně vstřícný člověk a uvedl mě do hájemství organokovové a koordinační chemie. Také mě potom podporoval, abych vyjel do zahraničí, co nejdříve to bylo možné. Díky jeho podpoře jsem měl možnost studovat na University of Notre Dame v USA. V té době nebylo obvyklé během studia na vysoké škole provádět výzkum v zahraničí. Byl jsem vlastně první studentem, který vyjel na stáž do zahraničí během magisterského studia. Tato zkušenost měla bezpochyby zásadní vliv na můj život. To je také přesně ten důvod proč vždy podporuji studenty, aby vyjeli do zahraničí a získali zkušenosti, co nejdřív jak je to možné.
Děkuji za rozhovor a přeji mnoho dalších úspěchů.
Magda Křelinová
