Mezinárodní tým vědců zahrnující etology, chemiky, neurovědce, antropology a vývojové, kognitivní a zdravotní psychology bude na základě inovativního přístupu zkoumat význam čichu novorozenců pro úspěšné zahájení a pokračování kojení. Na cíle nového projektu a jeho praktické využití jsme se zeptali tří předních vědců tohoto projektu, profesora Craiga Robertse z Univerzity ve Stirlingu, profesora Jana Havlíčka z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy a profesora Benoista Schaala z Centra pro čich, chuť a potravinářství v Dijonu.
Vím, že se znáte se už poměrně dlouho. Kdy jste spolu začali vzájemně diskutovat o vašich výzkumech?
BS: Je to dlouhý příběh o přátelství a vzájemných sympatiích. Náš výzkum má společné téma – komunikaci, zejména čichovou. Každý z nás má své specifické oblasti zájmu, ale o našich výzkumech spolu diskutujeme již několik let.
JH: Pravidelně jsme se setkávali na konferencích a kongresech, z nichž některé jsme organizovali společně. Myslím, že to začalo na sympoziu Chemical Signals in Vertebrates v Cardiffu v roce 2017. Pak jsme uspořádali konferenci zaštítěnou Royal Society v Chicheley v roce 2019, což byl Craigův nápad, a setkávali jsme se i při mnoha jiných příležitostech.
Jak jste přišli na nápad požádat o grant na toto výzkumné téma společně?
CR: Bylo to právě na setkání v Chicheley, kdy jsme poprvé vážně diskutovali o společném projektu. Přednášel tam Jonathan Williams, který je chemikem v Institutu Maxe Plancka v německé Mohuči. Jeho příspěvek se týkal měření chemických signálů v reálném čase a toho, jak se mohou měnit v rámci sekund. Tím také poskytl nové řešení, jak propojit změny chování s chemickými změnami v reálném čase. Během této konference se velmi intenzivně diskutovalo také o tom, zda mají lidé feromony, což je stále kontroverzní otázka.
JH: Zde musíme zdůraznit, že je to právě Benoist, kdo se tímto tématem zabývá celou svou akademickou kariéru, tedy od konce 70. let. Pokud narazíte na nějaký významný objev týkající se čichu u novorozenců, Benoist se na něm podílel. Takže jsme s Craigem v podstatě naskočili do již rozjetého vlaku jeho výzkumu.
CR: Téměř všichni vědci se shodnou, že práce, kterou Benoist dělá, má největší šanci na objevení lidského feromonu. Pokud existuje lidský feromon, bude to s největší pravděpodobností feromon pro signalizaci kojencům, protože jde o starou evoluční adaptaci. Kojení je společné všem savcům a je to skutečně otázka života a smrti, takže selekční tlak na vznik takového signálu je mimořádně vysoký. To je tedy náš příběh – souběh toho, že jsme se setkávali, diskutovali o myšlence lidských feromonů, uvědomili si, že bychom se asi měli zaměřit na kojence, a pak se objevila nová metodika, která nám byla najednou k dispozici. To vše stálo u zrodu tohoto projektu.
Můžete prosím upřesnit roli jednotlivých týmů – českého, francouzského a skotského – v rámci tohoto projektu?
BS: My jsme ve Francii již dříve měli několik projektů, které se zaměřovaly především na savčí modely (králíky, myši a ovce) a jejich čichovou komunikaci. Snažili jsme se najít klíčové chemické sloučeniny, které by se daly definovat pojmem feromon. V roce 2003 jsme je našli u králíka, ale to je zatím jediný případ, i když máme určité náznaky i u myší. Pro nový projekt jsou však středem zájmu lidé – konkrétně matky a jejich novorozenci.
JH: V České republice budeme zkoumat faktory, které ovlivňují vůni prsu a její změny během těhotenství a po porodu. Budeme opakovaně odebírat vzorky z prsů matek a sledovat, jak se tento signál proměňuje.
CR: Skotský tým se bude zabývat obecnějšími aspekty čichové signalizace mezi matkou a dítětem. Budeme například hledat, které faktory či praktiky znemožňují či naopak podporují chemickou komunikaci mezi matkami a dětmi v různých společnostech po celém světě. Popíšeme je a dáme do souvislosti s rozdíly v tom, jaké procentu žen v jednotlivých zemích kojí.
foto: Magda Křelinová
Vím, že v Dijonu děláte také experimenty s chováním novorozenců. Můžete mi uvést příklad takového experimentu?
BS: Miminka jsou velmi citlivá na jakékoli podněty, takže můžete studovat jejich orientaci na známý a neznámý obličej, na zvuk a také na různé pachy. Když jim předložíte vůni matčina prsu a jinou vůni, děti se otočí k vůni prsu a dokonce se snaží přiblížit ke vzorku a sát. Můžete tedy na základě chování testovat, jak novorozenci vnímají různé vůně. Zkoumáme také spící děti. Předkládáme jim vzorků různých vůni a zaznamenáváme jejich výrazy tváře a to, zda se snaží předložený vzorek sát, nebo ne.
Můžete prosím vysvětlit možné praktické využití výsledků, které získáte v průběhu tohoto projektu?
CR: Budeme hledat nové postupy nebo alespoň doporučení ke změně praxe v porodnicích. Projekt vychází z doporučení a cílů Světové zdravotnické organizace týkající se kojení. Tři hlavní cíle zní takto: 1) Přiložení k prsu by mělo proběhnout do jedné hodiny po porodu, 2) Prvních šest měsíců života by mělo být dítě krmeno výlučně mateřským mlékem a 3) Kojení by mělo pokračovat až do dvou let věku dítěte. Zaměřujeme se především na první doporučení, protože v centru našeho zájmu je časné zahájení kojení, tedy během prvních hodin, maximálně do tří dnů. To by mělo mít výrazný dopad i na další dvě zmíněná doporučení.
BS: Jak zmínil Craig, časné zahájení kojení je otázkou života a smrti dítěte. Když dojde k prodlevě do prvního kojení, je to obrovský problém, zejména ve společnostech, kde není dostupná moderní medicína. Úmrtnost novorozenců strmě stoupá s prodlužujícím se začátkem kojení. Ještě větší problém může nastat u nedonošených dětí, protože mají horší motorické schopnosti pro sání. Koordinace sání, polykání a dýchání není u těchto dětí optimální, takže je pro ně obtížné dobře sát z prsu. Pokud bychom znali chemické sloučeniny charakteristické pro vůni mateřského prsu, mohli bychom dítě cíleně vystavovat této vůní a stimulovat tak orientaci dítěte na bradavku. Možná bychom tak dokázali zkrátit dobu, kdy je dítě krmeno výhradně umělým mlékem, a pomocí chemické signalizace urychlit zahájení kojení.
CR: Jakmile identifikujeme chemické sloučeniny odpovědné za vůni prsu, musíme otestovat, zda se jedná o druhově specifické signály pro člověka obecně. Proto budeme práci, kterou děláme v Dijonu, rozšiřovat do dalších zemí a budeme tyto sloučeniny testovat na dvou reprezentativních populacích – v Japonsku a Bolívii – které jsou geneticky a kulturně odlišné od Francie.
Děkuji za rozhovor!