Přírodověda populárně
Popularizační rubrika přináší stručná shrnutí nejnovějších věděckých článků pracovníků přírodovědecké fakulty, rozhovory se zajímavými lidmi i reportáže ze zajímavých vědeckých událostí na PřF UK. Je určena všem zájemcům o vědu, ať už z řad vědců, studentů nebo veřejnosti.
|
 Uvedená práce (dílo), jejímž autorem je Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy v Praze, podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko . |
 |
Nejnovější články
- Rozhovor s ředitelem Ústavu životního prostředí Janem Frouzem
- Akademický rok 2011/2012 je v plném proudu. Jak ho prožíváme? Obohacuje náš život studium na fakultě? Mnohým z nás možná nepřínáší nic nového, pro některé může být tento rok zlomový. Nejen o tom, kde hledat motivaci ke studiu či ztracenou sebedůvěru jsem si povídala s Doc. Ing. Mgr. Janem Frouzem CSc., který tento rok nastoupil do svého druhého funkčního období jako ředitel Ústavu životního prostředí.
- Zbav se svých parazitů! Dobudeš svět!
- Jak se stát úspěšným invazním druhem? Vědci už vědí! Zbavte se nezvaných příživníků a rozlétněte se po kraji! Alespoň jste-li vrabec.
- Ježci bdící, rekolonizující
- Ježek západní (Erinaceus europaeus), rozeznáván laiky jako uhlazený intelektuál s brýlemi (rozuměj s černou maskou) a jeho rozčepýřený východní soukmenovec (E. roumanicus) se setkali na území České republiky na své cestě z původních domovin. Odkud se tu ježci vzali, kam jdou a co s sebou nesou? Na takové otázky hledali odpovědi Barbora Bolfíková a Pavel Hulva z PřFUK.
- Metabolismus protinádorového léčiva ellipticinu: dnes v hlavní roli cytochrom b5
- Mnoho vědeckých skupin si marně lámalo hlavu nad problémem, proč jim pokusy s ellipticinem (cytostaticky působící látkou) in vivo na laboratorních zvířatech vycházejí jinak než analogické pokusy in vitro, tedy ve zkumavce. Nyní problém dostal pro mnohé z nich vysvětlení: některé modely pro „zkumavkové pokusy“ postrádají cytochrom b5, dosud neznámého „hráče“ v metabolismu ellipticinu.
- O krůček blíž k poznání procesu vzniku rakoviny díky myšímu polyomaviru
- Čeleď Polyomaviridae získala svůj název podle viru myšího polyomu, objeveného v roce 1953, který u novorozených myšat vyvolává mnohočetné nádory. Polyomaviry by jistě nelákaly naši pozornost tolik, kdyby v současnosti nebylo objeveno, kromě dvou známých, dalších sedm lidských polyomavirů. Z myšího polyomaviru se stal modelový virus, díky němuž byla objevena řada buněčných regulačních proteinů, klíčových v procesu vzniku rakoviny.
- „Kam se 'hrabem' na středověké kameníky?“ aneb Problémy novodobých oprav Karlova mostu
- Klenuté kamenné mosty lidstvo stavělo už od druhého tisíciletí před naším letopočtem pokaždé podle stejného principu – obklad z opracovaných kamenných kvádrů na jádru tvořeném litým zdivem. Obkladový kámen, který nejvíc podléhá zvětrávacím procesům, zde plní statickou funkci. Během oprav je lepší poškozený kamenný kvádr vyměnit než ho složitě konzervovat. Upřednostňují se tradiční materiály a techniky, které ovšem nejsou vždy k dispozici. Vlastnosti nových materiálů by měly být kompatibilní s původními materiály, aby nedošlo k degradaci stavu památky. Jak působí moderní opravy kamenných památek, není doposud příliš známo, proto vznikla ve spolupráci s odborníky z Přírodovědecké fakulty UK studie, ukazující negativní důsledky moderních oprav na jednom z oblouků Karlova mostu.
- Jak se archivuje olovo
- Olovo se řadí mezi toxické kovy, a je proto velmi užitečné vědět, odkud se tento prvek v životním prostředí bere, kam se ukládá a jak se třeba v různých materiálech chová. Pro vědce jsou velice zajímavé takzvané geochemické archivy, které obsahují kvalitní záznam o historii ukládání olova pocházejícího z různých zdrojů. Takovým geochemickým archivem mohou být například rašeliniště či dřevní letokruhy, a právě ty jsou předmětem současných vědeckých studií.
- Kdo druhému nemoc nosí, sám jinou chřadne aneb gregariny jako hyperparazité
- Flebotomové (Diptera), stejně jako jim příbuzní komáři, jsou významní přenašeči mnohých tropických onemocnění. Z nich pro nás největší hrozbu představuje leishmanióza způsobovaná parazitickými prvoky rodu Leishmania (Euglenozoa), která má na svědomí kolem 60 000 úmrtí každý rok. Pro účinný boj s leishmaniózou je zcela zásadní pochopit, jakým způsobem paraziti interagují se svým přenašečem, flebotomem, a tak není divu, že se výzkumu této smrtonosné dvojice věnují týmy po celém světě, včetně parazitologů z naší fakulty.
- Ohrožená Austrálie
- Kolik evropských druhů rostlin se v dnešní době nachází v Austrálii? V jakých obdobích k introdukcím docházelo? Jsou nějaké životní formy či taxony rostlin zavlékány častěji? Jsou již tyto rostliny v Austrálii zdomácnělé? Takové otázky si kladla skupina vědců z australského a několika evropských pracovišť.
- Jak je na tom naše DNA
- Neustálému poškozování DNA se v běžném životě nevyhneme, většinou se jím však nemusíme nijak zvlášť trápit – naše buňky jsou totiž přirozeně nadány schopností vznikající poškození opravovat. Je však tato schopnost vyvinuta u všech jedinců stejně? Nepozbýváme jí aspoň částečně konzumací alkoholu či kouřením? A existuje zde nějaká souvislost se vznikem rakoviny?
Akce dokumentů