Podívejme se na zoubek historickým zubům
Představte si, že se vrátíte v čase do 14. století, do období poznamenaného katastrofickými událostmi, jako je hladomor a mor. Ve svém výzkumu se Eliška Zazvonilová, Petr Velemínský a Jaroslav Brůžek z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy zabývali středověkými hroby v Kutné Hoře-Sedlci, aby pomocí jedinečné metody odhalili tajemství období smrti. Tento inovativní přístup nabízí pohled do minulosti a umožňuje nahlédnout do sezónní dynamiky úmrtnosti v krizových obdobích.
Pochopení sezónní dynamiky v rámci interakcí mezi člověkem a životním prostředím představuje v bioarcheologii důležité a komplexní téma. Analýza sezónních trendů má význam v různých oblastech, včetně rozlišení načasování konkrétních činností, doby obývání lokality a funkce některých konkrétních lokalit. K pravděpodobným příčinám masového umírání v Kutné Hoře-Sedlci patří období hladomoru a moru. Některé nemoci vykazují sezónní dynamiku, což umožňuje využít výsledky odhadu sezónnosti úmrtí k interpretaci příčin vzniku masových hrobů. Zejména mor je velmi ovlivněn sezónními faktory. Hladomor je obvykle vyvolán nedostatkem potravy. Příčinami mohou být například extrémní počasí nebo onemocnění skotu.
Cementochronologie, histologická metoda založená na analýze ročních přírůstků cementu v zubech, byla použita ke studiu 42 jedinců ze středověkých hromadných hrobů. Rozlišováním světlých a tmavých přírůstků, které odpovídají ročním obdobím jaro/léto a podzim/zima, vědci identifikovali odlišné sezónní vzorce ve dvou skupinách hrobů spojených s hladomorem v roce 1318 a morovou epidemií v letech 1348-1350. S využitím mikroskopie a technik zpracování obrazu tým pečlivě prozkoumal vrstvy cementu, aby odhadl období úmrtí každého jedince.
Zdroj: freepick.com. Autor: wirestock
Ve zkoumaných hromadných hrobech byly identifikovány dvě odlišné sezóny, přičemž jedinci z první skupiny umírali převážně na jaře/létě, zatímco jedinci z druhé skupiny umírali na podzim/zimu. Studie úspěšně korelovala odhady ročních období úmrtí se dvěma katastrofickými událostmi: hladomorem v roce 1318 a morovou epidemií v letech 1348-1350. Navzdory problémům s identifikací nejvzdálenějších přírůstků a detekcí tenkých tmavých přírůstků se výsledky shodovaly s historickými zprávami o dynamice epidemií, což zdůrazňuje potenciál cementochronologie při odhadu období úmrtí.
Použití cementochronologie v bioarcheologii k odhadu období smrti představuje významný pokrok v pochopení minulých populací a historických událostí. Odhalením sezónních vzorců úmrtnosti ve středověkých masových hrobech tento výzkum přispívá nejen k forenzní antropologii a bioarcheologii, ale nabízí také cenné poznatky o dopadu katastrofických událostí na lidské populace. Potenciál této metody řešit otázky související se sezónností otevírá nové možnosti zkoumání archeologického materiálu a obohacuje naše chápání minulých společností.
Yulia Dyachenko
Publikováno:
Sobota 22.06.2024 19:35
Akce dokumentů