Neodvratný hněv bohů – aneb rozhovor s Bohumírem Janským nejen o projektu PERUN

Mohl byste nám prosím projekt PERUN krátce představit a prozradit, čím si Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy (PřF UK) zasloužila být v tomto projektu a jaká je její úloha?

Prof. Bohumír Janský se zabývá důležitými tématy spojené s vodou po celém světě, kromě České republiky také například v oblasti Kyrgyzstánu či Peru. Foto: K. Fraindová

PERUN je projektem technologické agentury České republiky (TAČR), přičemž vedoucím celého projektu je Český hydrometeorologický ústav (ČHMÚ), k němuž se dále připojila další pracoviště, například CzechGlobe, částečně Česká geologická služba (ČGS), která se zabývá podzemními vodami a Výzkumný ústav vodohospodářský (VÚV) a další. K tomuto projektu se Přírodovědecká fakulta dostala mimo jiné díky známostí mezi velkými ústavy, především díky dlouholetým kontaktům a spolupráci s ČHMÚ, a to zejména díky generálnímu řediteli Marku Riedrovi a řediteli pro hydrologii panu dr. Daňhelkovi, kteří nakonec oba pocházejí z PřF UK. Zároveň potřebovali řešit věci, které vlastními silami nejsou schopni zvládnout, ne z odborného hlediska, ale že na to nemají dostatek lidí. My můžeme zadávat témata závěrečných prací, které zahrnují témata z 8 dílčích cílů projektu PERUN, přičemž my se podílíme asi na polovině z nich. Nejsou to velké peníze, ale já vidím jako zásadní, že můžeme podpořit mladé studenty, např. platit cesty do terénu.

Zmínil jste dílčí cíle, které se Přírodovědecké fakulty nejvíce dotýkají?

Máme dílčí cíl, který se týká měření a sítě měřících stanic, která se má stále vylepšovat. Na tomto se od nás podílí zejména kolega Šobr. Snaží se zlepšit monitorovací síť, například měření nízkých průtoků v době sucha nebo hydrologické bilance jednotlivých povodí. S tím opět mohou pomáhat studenti.

Další je kvalita vody. Za nás to má na starosti kolegyně Matoušková. Toto téma je velmi důležité, protože se bavíme o vlivu změny klimatu na kvalitu vody. Provádíme velmi rozsáhlý monitoring v pramenných oblastech, dále hodnotíme kvalitu vody v nádržích, například přehrada Slapy má s kvalitou vody obrovské problémy. Další je vliv dnešního zemědělství na kvalitu vody ve venkovských oblastech.

Jedním z úkolů projektu PERUN je také vyhodnocení a předpověď budoucího vývoje kvality vody na našem území. Cikánský potok na Šumavě je jedním z příkladů, kde po delším období sucha a následné srážko-odtokové události dochází k vyplavování značného množství organických látek. U takovýchto vod dochází při úpravě chlorací na vodu pitnou ke vzniku karcinogenních trihalomethanů.
Foto: K. Fraindová

Když půjdeme dále, jsou tam témata týkající se odtoku. Například kolega Jeníček se zabývá sněhem. Základní monitoring sněhové pokrývky je strašně důležitý, abychom věděli, jak bude do odtokového procesu při oteplování klimatu stále méně a méně zasahovat tající sníh. Na to se musíme také připravit.

Další téma se týká vyloženě sucha z hlediska analýzy nejsušších povodí nebo problematických povodí, která nejvíce trpí suchem. To mám na starosti já a samozřejmě do toho zasahuje i CzechGlobe a ČGS z hlediska podzemních vod. Na toto téma má doktorát kolega Burian týkající se interakce povrchových a podzemních vod, přičemž chceme analyzovat vývoj nejproblematičtějších povodí.

Kde se v rámci Česka projevuje sucho nejvíce?

Z hlediska sucha se dnes jedná o tzv. „vodohospodářsky pasivní oblasti“, tedy o celou pravostrannou část povodí Ohře a střední Polabí. To jsou velmi problematická povodí, kde v létě voda vyloženě ubývá a kde jsou sucha velmi hluboká. V srpnu 2023 jsem Cidlinu v Poděbradech na soutoku s Labem dokonce překračoval jedním krokem, to byl potůček. Vyschla nám také několikrát Blšanka, pravý přítok Ohře. Měli jsme však problém v podstatě na území celé republiky. A to jsem zatím nemluvil o Moravě. Základní věc v hydrologii a v odtokovém procesu je

Jaké je to s tamní situací?

Již od 80. let min. století je oblast jižní Moravy, tedy povodí Dyje vodohospodářsky pasivní, což znamená, že zápasí s tím, že se za rok více vody vypaří, než naprší. Kvůli změně klimatu se nám zvyšuje výpar a tzv. „třetinové pravidlo“, které jsme se učili už na střední škole – tedy, že z celkového množství spadlých srážek třetina odteče, třetina se vypaří a třetina se zadrží v povodí – nyní neplatí. Výpar zaujímá daleko více ze spadlých srážek, než je třetina. Dále máme však infiltraci (neboli vsakování) a povrchový odtok, který nám neustále klesá a na některých povodích máme odtok ne třetinový, ale v některých povodích dokonce 22 % nebo 20 %. A to je klíč pro všechno i pro implementaci dalších vodohospodářských úprav, které nás čekají. 

Sledujete nyní jak je to s výparem na našem území?

Jeden náš diplomant se zabývá malou nádrží u Doupovských hor, kde zemědělci nabírají vodu a neplatí za ní. Nádrž klesá, tak chceme dát povodí Ohře roční hydrologickou bilanci. Na to konto jsme se vybavili výparoměrem. Jeden z pěti objednaných výparoměrů od firmy Fiedler zde běží, druhý máme na fakultě pro účely výuky v genetické zahradě a další tři jsou na cestě a chceme je instalovat do různých prostředí, abychom měřili jednak výpar z volné vodní hladiny, jednak výpar z volných ploch (orná půda, pastviny, louky) a dále podkorunový výpar v lese. Výpar je naprosto klíčový a nikdy jsme se tím nezabývali. Je zde nyní 7 hydrologů. Já jsem začínal na kvalitě vody, pak jsem téma předal Miladě Matouškové, která to pozvedla na jinou úroveň a dala do toho revitalizace vodních ekosystémů jako naše specialistka, která je naprosto špičková. Pak přišly povodně 1997 ve Slezsku, povodně 2002 a 2013 a všichni jsme se vrhli na projekty na povodně a pak nám učitel Josef Hladný, který byl kdysi náměstkem ředitele ČHMÚ říkal: „Zabývejte se suchem, to bude větší problém než povodně.“ A dnes je sucho klíčové téma. Je to důležité i z hlediska kvality vody. Zvyšující se teplota vody v našich řekách a nádržích ovlivňuje zhoršování kvality vody.

Jsou plánovaná již nějaká adaptační opatření?

Je toho mnoho. Noříme se do jakéhosi vodního stresu, který se projevuje ve světě i v řadě míst Evropy, obzvláště v té jižní. Musíme proto vymýšlet kombinaci více opatření. Nyní si však musíme říci hlavní věc. Každé povodí je jiné a každé potřebuje trochu něco jiného. Zároveň na to má každý svůj názor. Například téma nejvíce kontroverzní: „Budeme stavět nové přehrady?“ Na tom se společnost neshodne. Momentálně na Ministerstvu zemědělství leží 31 návrhů na nové přehrady. Za minulé vlády většinu návrhů shodili ze stolu a nechali tam tři. Takže základní je rozpor ve vládě. Strategie – co s vodou dále – však musí jít shora, vzniknout ve vládě. Částečně se něco změnilo, stanoviska odborníků na vodu se sblížila. Ředitelé státních podniků povodí jsou nyní nuceni zabývat se celým povodím. Je to i šance pro naše absolventy, zabývat se vodou v celé ploše, ne pouze v korytě. Za můj život se stanoviska sblížila a mám z toho radost. To i z toho důvodu, že kdysi, když já tehdy mladý hydrograf, ne ještě hydrolog, jsem přišel na konferenci inženýrů, tak jsem měl obavu vůbec vystoupit a říkat svoje myšlenky.  Postupně jsme však získali vážnost a já se dnes těším, když mohu vystoupit mezi vodohospodáře – inženýry. My můžeme už řadu inženýrů poučovat. Mé velké přání je, abychom na fakultě vytvořili firmu, která bude zpracovávat projekty zadržování vody v krajině či revitalizace vodních ekosystémů. Práci by udělal diplomant za kontroly zdejšího akademika, dostane razítko a diplomka bude využitá v praxi. Musíme daleko více myslet na aplikovaný výzkum a nedělat jen výzkum kvůli článkům. Mně se špatně poslouchá, když hodnotíme lidi pouze podle čísel, mám s tím veliký problém. Já chci, aby naše články četla široká veřejnost a aby se naše moudra dostala do praxe.

Rašeliniště i Rokytecká slať na Šumavě jsou jedním z témat bádání projektu PERUN. Kvalita i množství vody jsou zde významně ovlivněny změnou klimatu. Jedním z revitalizačních opatření, která by mohla pomoci se zadržením vody v krajině je přehrazení rašeliniště pomocí příčných přehrádek.
Foto: K. Fraindová

V rámci adaptačních opatření jsou nějaké kroky podniknuté v souvislosti se zemědělstvím?

Určitě. V minulosti vznikla Národní koalice pro sucho. Já jsem zastupoval UK, prof. Trnka Mendelovu Univerzitu a Českou zemědělskou Univerzitu (ČZU) zastupoval prof. Sklenička. Kolega Trnka vymyslel monitoring půdního sucha, který nyní funguje skvěle. Existuje síť zemědělců – informátorů, kteří měří půdní vlhkost a vznikají mapy půdní vláhy, které se kontinuálně dávají na internet. Další je podnik zemědělců poblíž Lán, kde probíhá monitoring sucha a zemědělství velmi ze široka. Monitorují se všechny prvky hydrologické bilance a mají vazbu na různé plodiny, jak snášejí sucho. My jsme se do toho také zapojili díky projektu PERUN.

Na podzim 2023 se konala 1. konference k projektu PERUN v Průhonicích. Foto: K. Fraindová

Dále máme například novou vyhlášku týkající se rybníků, díky které si každý vlastník pozemku může za určitých podmínek vystavit svůj rybník a následně je z důvodu bezpečnosti zkontrolován. Je to velmi pozitivní, protože takových rybníků vzniklo mnoho za poslední dva až tři roky. Někdo říká, že je to dobře, někdo že nikoliv. Já si myslím, že každá voda v krajině je dobře i když třeba vytváříme nové vodní plochy a zvyšujeme tím výpar z volné vodní hladiny, tak zase vytváříme mnoho malých hydrologických oběhů a pozitivně působíme na krajinu z hlediska mikroklimatu. To je přece vždy pozitivní. Voda je stabilizační prvek krajiny o tom snad nikdo nemůže pochybovat.

Zabýváte se výzkumem také v Kyrgyzstánu a Peru, jaké jsou tamní problémy s vodou a budete ve výzkumu pokračovat?

V Kyrgyzstánu jsme měli tři rozvojové projekty za sebou a zanechali jsme tam hlubokou stopu. Zabývali jsme se rizikovými procesy protrháváním jezer díky změně klimatu. Každý rok se tam několik jezer ledovcového původu protrhne. Lavinovité tání ledovců, přeplňovaná pánve jezer, nezpevněné morénové hráze, které povolí, povodně v údolích, kdy jsou to nejen povodně vodní klasické, ale daleko horší jsou tzv. kamenné a bahenní proudy, kde s sebou voda z protrženého jezera vezme suť z údolí a údolím se valí kamenná lavina. Někdy má rychlost i 70 až 80 km/hod. Jediné, co lidé mohou udělat je zmizet někam do vyšších poloh. Zničené vesnice, každý rok oběti na životech. Tam jsme se myslím velmi dobře etablovali. Postavili jsme tam za peníze rozvojového projektu česko-kyrgyzskou výzkumnou stanici. Dodneška tam stojí dva domky na ledovci. Máme tam úžasnou klimatickou stanici, která každou hodinu vysílá data na náš server. Problém je, že tam už tři roky nikdo nebyl a že trošku ztrácíme půdu pod nohama. Vypadalo to velmi nadějně. Ministerstvo chtělo abychom udělali výstražný systém pro hlavní město Biškek. Řeka Ala Arča sbírá vodu z mnoha zaledněných území a jsou tam pravidelné povodně z protržených jezer. Chtěli jsme udělat výstražný systém a navrhnout také sanace hrází, zvláště úžasného jezera Petrova, které je největší vodní plochou (jako rybník Rožmberk) a neustále se zvětšuje. Bohužel kanadská firma Kumtor, která těží zlato nás tam nechtěla. Byli jsme dokonce hlídáni samopalníky. Momentální stav je, že Kanaďané odešli, bylo tam i násilí, že se střílelo. Nyní to mají v rukou domácí, ale nevíme, jestli zvládnou vůbec těžbu a ekologii. 

V Kyrgyzstánu dělala celou svou závěrečnou práci také studentka Kristýna Falátková. Křehká dívka, která tam jezdila téměř každý rok a udělala vynikající disertaci. Chtěl bych, aby se Kyrgyzstánu nadále věnoval kolega Šobr, který je expert na jezera a aby se pokračovalo.

A v Peru?

A co se týká Peru, tam vidím obrovské perspektivy. Tam nás mají rádi, máme tam domácí prostředí. Poslední projekt byl tříletý rozvojový projekt ministerstva zahraničí a za peníze projektu jsme začali nový výzkum na jezeře blízko města Cuzco vysoko v horách, kde se teď začíná stavět nové letiště. Je tam veliké jezero, které má zásobovat vodou město Cuzco i nově vznikající letiště a my už tam máme nainstalovánu vodoměrnou stanici a měřáky na přítocích. Domácí strana by chtěla, abychom tam zařídili laboratoř na kvalitu vody, což by se mi strašně líbilo. Pitná voda pro nové letiště, to by bylo další, jak by se Češi mohli etablovat a pokračovat v našich pramenech Amazonky.

Co se týká pramenů, naše klimatická stanice je nejvyšší v obou Amerikách s nadmořskou výškou 5 280 m. Jedná se o klimatickou stanici firmy Fiedler z Českých Budějovic, kde kromě satelitní antény je vše české včetně satelitů.  Podstatné je ale to, že stanice funguje od listopadu 2016 v extrémně těžkých podmínkách, kde jsou nejen silné větry, prachové bouře, kde je okolní krajina odkrytá, jsou tam dokonce místy písečné přesypy, ale hlavně jsou tam bouře a blesky ve výškách nad 5 000 m kde vzniká velké přepětí v atmosféře a my jsme díky šikovnosti našich chlapců z katedry, hlavně Julka Česáka a Honzy Kocuma, byli schopni udělat nové hromosvody, samozřejmě za porady místních expertů, a to způsobilo, že nemáme jedinou poruchu od listopadu 2016.

Máme unikátní data z tzv. malého El Niňa, které se začalo projevovat hned po instalaci naší stanice v roce 2016. Víme, že na jihu Peru je roční srážka kolem 400 mm a nám tam spadlo od prosince do února 1 200 mm. To znamená, že jsme zjistili, že i ve výšce 5 000 m n. m. se může projevit El Niňo. Nyní sledujeme letošní El Niňo. Dokonce někteří experti říkají, že letos může být Mega El Niňo, jak to nazvali. Jestli to změříme a spadnou nám nějaké extrémní srážky, tak napíšeme článek a budeme si dělat ty nejvyšší ambice.

V pramenné oblasti Amazonky nám také roztály všechny ledovce, kterých bylo pět a podle měření Zbyňka Engela poslední roztál v roce 2008. Mění se tak odtokový režim, otepluje se voda. Já jsem kdysi měřil průtok a vydržel jsem 2 minuty, voda měla 2 °C. Vždy jsme s měřením průtoku čekali na odpoledne, rozbili jsme si ještě led, abychom vůbec mohli změřit průtok a dnes tam stojíte a voda má 10 °C, to nikdy nebylo. Roztál tam také horský permafrost. Takže strašně rychlé změny a hlavní věc do budoucna, která míří do praxe, že lidé, kteří pili tisíce let vodu z ledovců jí nyní nemají. Vlády andských zemí musí něco dělat. Co asi jiného mohou dělat než vodu zadržet zase v těch nádržích. Jsou tam ideální místa na stavbu nádrží, my jsme dokonce spolunavrhovateli jedné přehrady, jenže Peru je teď v politickém rozvratu. Takže nevím, kam se to bude dál řítit. Ale rozhodně bychom měli pokračovat.  Je třeba podporovat výzkumníky, kteří otevřou dveře a za nimi půjdou firmy. Věda musí vydělávat, ne prodělávat. To je taková moje doktrína.

Prof. Bohumír Janský ve své pracovně. Jako hlavní řešitel pro PřFUK je zapojen do projektu PERUN – jednoho z největších projektů Ministerstva zemědělství posledních let.
Foto: K. Fraindová

Na závěr bych se chtěla zeptat, co Vás nejvíce těší na oboru hydrologa?

To, co je nejkrásnější na našem oboru, jsou lidé, kteří mne obklopují. Lidé často říkají: „Janský – to je ta Amazonka.“ Mne je to už ale nepříjemné, protože to zní jako bych v životě nic jiného nedělal. Já bych nemohl udělat Amazonku bez těch lidí, co tam jezdili se mnou, bez peruánců kteří byli úžasný k nám, vojáků peruánské armády, kteří nám pomáhali při poslední expedici, kluci z katedry, někteří tam začali, jiní pokračovali a pokračují dnes a není nic krásnějšího než mít kolem sebe mladé nadšené lidi. Nemusí mít jedničky u zkoušek, stačí to nadšení, ten zápal, takové lidi já mám rád. A měl jsem v životě štěstí, že jsem se jimi obklopil. Nemůžu jmenovat všechny lidi, které jsem na katedru přivedl, kteří jsou dnes docenti, dokonce jeden profesor, a to jsou všichni moji lidi a všichni dělají s láskou svojí práci a je to vidět. Všichni jsou dobří.

Děkuji velmi za rozhovor

V posledních letech se setkáváme se stále častějšími a prohlubujícími obdobími sucha, jakožto i poklesu kvality vody v povrchových, ale i podzemních vodách. Doufejme tedy, že „Voda se opět dostane na piedestál“, jelikož podle slov prof. Janského „Nebude-li voda, nebudeme my“. Někdy se o vodě také hovoří jako o ropě nového tisíciletí, neboť v mnoha částech světa dochází k vyčerpávání velkých kolektorů podzemních vod (USA, Indie), které bude jen těžké nahradit. Je nezbytné se začít k vodě chovat s respektem a ohleduplností, jinak je možné (a už se to i děje), že tato drahocenná tekutina, na které jsme životně závislí v podobě, jaké ji známe prostě „dojde“. Dopomoci by mohly i nové technologické postupy (jako např. kapkové závlahy či využívání užitkové vody).

Jelikož změna klimatu již výrazným způsobem probíhá a předpokládá se její akcelerace, je nezbytně nutné poznat tyto změny, jejich příčiny, a identifikovat rizika pro životní prostředí a pro společnost. Výsledky projektu PERUN nám pomohou lépe se připravit na očekávané změny klimatu a nastavit taková opatření, která minimalizují její negativní dopady pro místní ekosystém.

Podrobné informace o řešení projektu a jeho výsledky jsou dostupné online.

Kateřina Fraindová