Na pomoc syslům
Přestože jsou reintrodukce užívaným a často i nezbytným nástrojem v ochranářské biologii a managementu divoké přírody, jejich průměrná úspěšnost je pouze okolo 25%. Dosud je totiž jen velmi málo známo o jejich správné metodice.
Hlodavci byli dlouho považováni za hospodářské škůdce a byli hubeni trávením nebo odstřelem. Velká část stepních biotopů, kde se tito živočichové vyskytují, byla přeměněna na pole nebo zástavěna. Především proto je v současnosti 8 ze 47 druhů syslů a psounů ohroženo vyhynutím, nebo je považováno za zranitelné, významný pokles početnosti byl zaznamenán i u dalších 9 druhů. Tento jev se týká i našeho sysla obecného (Spermophilus citellus).
V současnosti v České republice zbývá pouhých 3600 jedinců tohoto druhu, kteří se vyskytují v 35 koloniích na vzájemě izolovaných lokalitách, přičemž všechny kolonie jsou omezené na travní porosty pravidelně udržované člověkem. Podobně jsou na tom i populace v ostatních zemích Evropy, kde je tento druh rozšířen. Úbytek sysla obecného má vliv i na jeho predátory jako je tchořík skvrnitý (Vormela peregusna) nebo tchoř stepní (Mustela eversmannii).
V tomto článku byly shrnuty a hodnoceny pokusy o reintrodukci sysla obecného, které od roku 1989 proběhly na 14 lokalitách v České a Slovenské republice a v Polsku. Hlavním autorem je Jan Matějů z Katedry zoologie na PřF.
Po analýze souboru veškerých dostupných dat o metodice a průběhu reintrodukcí se jako nejvhodnější pro vypouštění zvířat ukázala být tzv. "šetrná metoda ". Tato metoda spočívá ve vypuštění jedinců do umělých nor nebo voliér zřízených na cílové lokalitě. Tímto zbůsobem se předejde panické reakci vypuštěných zvířat, která by se jinak snažila co nejrychleji opustit místo vypuštění. Stres následující po vypuštění a tendence k rozbíhání mohou být dále omezeny dodáváním potravy a vody. Reintrodukce, při kterých bylo provedeno přímé vypouštění jedinců na lokalitu bez vytvoření úkrytů či oplocení, byly naprosto neúspěšné.
Pochopitelně, větší šance na úspěch reintrodukce je, pokud je vypuštěných zvířat více. Důležitější než celkový počet jedinců se ukázal být počet jedinců vypuštěných za jednu sezónu. Kritickým množstvím pro úspěch projektu je 23 jedinců za sezónu, ale vhodnější je vypouštět alespoň 60 zvířat. Nejlépe je sysly vypouštět ve větším množství jednorázově či ve dvou až třech opakováních. Doba vypuštění ani původ zvířat se nezdá být důležitým faktorem. Je zřejmé, že kosení či spásání trávy, které udržuje nízký travní porost je zásadní pro existenci dlouhodobě prosperujících a stabilních populací sysla obecného.
Do budoucna se doporučuje zaměření na rozmnožování zvířat v zajetí. Nově založené populace by neměly být izolované, jinak nemohou odolávat disturbancím a následkům inbreedingu.
Zdroj: Jan Matějů, Štěpánka Říčanová, Simona Poláková, Michal Ambros, Borys Kala, Kristýna Matějů and Lukáš Kratochvíl, 2012, Method of releasing and number of animals are determinants for the success of European ground squirrel (Spermophilus citellus) reintroductions, European Journal of Wildlife Research Volume 58, Number 2, 473-482.
Radka Nováková
Akce dokumentů