RSS

Kanál RSS

Světlem proti bakteriím

Bakteriální rezistence k antibiotikům a snaha o čištění kontaminovaných prostředí aktuálně trápí prakticky celý svět a jejich vyřešením se tak zabývá mnoho výzkumných skupin. O slovo se přihlásili i doktorandští studenti Vojtěch Liška a Petra Křtěnová z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy, kteří se pod vedením prof. Jiřího Mosingera zabývali ve spolupráci s RNDr. Pavlem Kubátem CSc. z Ústavu fyzikální chemie J. Heyrovského vývojem nové světlem aktivované nanovlákenné polymerní membrány s antibakteriálním účinkem, kterou lze vzdáleně manipulovat pomocí magnetického pole.

I obři oceánů si zaslouží jemné zacházení

Velrybí populace se teprve nedávno začaly zotavovat z komerčního lovu velryb a už je začíná ohrožovat nový faktor: globální změna klimatu. A není to jen spekulace – vliv je znát na reprodukci a populační genetice. Na výzkumu jednoho z největších savců planety Země pracovali Petra Nevečeřalová a Pavel Hulva z Katedry zoologie Přírodovědecké Fakulty Univerzity Karlovy. Společně s mezinárodním týmem vědců se zabývají genetickým výzkumem využívající neinvazivní metody sběru vzorků pro analýzu DNA. Cílem projektu bylo popsat populační strukturu velryb jižních (Eubalaena australis) a populační změny jejich druhu v posledních dekádách.

Jeden velký networking, který umožňuje nasát co nejvíce informací a stvořit excelentního vědce

Magdalena Bohutínská je držitelkou prestižního postdoktorandského grantu Marie Sklodowska-Curie Actions Postdoctoral Fellowship. Na podzim roku 2022 se s manželem a dvěma malými syny přestěhovala do Bernu, kde působí na institutu ekologie a evoluce místní univerzity. Žije sice ve Švýcarsku, ale díky grantům a experimentům udržuje úzké spojení s Přírodovědeckou fakultou UK a týmem Filipa Koláře, kde vystudovala. Jako držitelka globálního Marie Curie grantu stráví dva roky ve Švýcarsku a poté se na jeden rok vrátí zpátky na naši fakultu.

Ochranou zlatohlávků k potenciální ochraně bezlesí

Vlajkové či deštníkové druhy jsou takové, jejichž ochranou, a zejména ochranou prostředí, kde žijí, je možné chránit i další obyvatele těchto míst. Běžně používanými vlajkovými druhy jsou zlatohlávci vázaní na mrtvé dřevo. Vrtání se v trouchu však není jedinou životní strategií zlatohlávků. Dominik Vondráček, David Král a Petr Šípek z Katedry zoologie PřF UK se proto nyní v článku, který vyšel v časopise Insect Conservation and Diversity, zaměřili na zlatohlávky, jejichž vývoj probíhá v půdě ve specifických typech bezlesí. V článku potvrzují znovuobjevení populací, které byly považovány za vyhynulé, hodnotí jejich genetickou strukturu a diskutují možné využití v ochraně habitatů.

Copak to vykukuje mezi zadečkovými články vosíků?

Drobná stvoření, která najdeme na nečekaném místě: mezi zadečkovými články vos, včel a dalších zástupců hmyzu. To jsou řasníci, parazitická skupina hmyzu, která nese řadu bizarních adaptací a druhotných zjednodušení. Vzácnost i mnohdy obtížná určitelnost způsobila, že se řasníkům v porovnání s charismatickými skupinami, jako jsou brouci či motýli, věnuje výrazně méně pozornosti. Řasníci rodu Xenos parazitující v Novém světě na vosících rodu Mischocyttarus tak museli na popis dvou nových druhů čekat celé století. Na tomto popisu se velkou měrou podíleli Daniel Benda a Jakub Straka z Katedry zoologie PřF UK v článku, který nyní vyšel v Acta Entomologica Musei Nationalis Pragae.

Komplexní výzkum mikrofosílií ukazuje možné scénáře vývoje oceánského systému

Doktor Filip Scheiner se na Přírodovědecké fakultě UK věnuje paleo-oceánografii a paleo-ceánografickým rekonstrukcím pomocí geochemických proxy. Kromě toho je čerstvým držitelem mezinárodního GAČR projektu, ve kterém bude spolupracovat s brazilskými vědci na projektu zkoumajícím proces ukládání uhlíku v oceánech v oblasti brazilského kontinentálního okraje. Spolu s grantovou agenturou ČR na projektu participuje také brazilská São Paulo Research Foundation (FAPESP).

Kutikulární analýza- pomocník v paleontologickém výzkumu

Česká křídová pánev patří mezi nejdéle zkoumané pánve svého druhu v rámci Evropy i celého světa. I přes dlouhotrvající práci význačných vědců z minulosti v ní lze stále nalézt pozoruhodné a nové věci. Jana Čepičková z Ústavu geologie a paleontologie Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy publikovala spolu s Jiřím Kvačkem (Národní muzeum) článek popisující některé nálezy fosilních rostlin z období svrchní křídy (stupeň cenoman). Díky jejich intenzivní práci tak mohla být zpřesněna taxonomie těchto fosilií, a navíc byli výzkumníci schopni popsat zcela nový rod a druh zkamenělé rostliny.

Nové pohledy na stará dřeva z Islandu

Ač je ostrov Island od České republiky na hony vzdálený, překvapivě se obě území dají skrze paleontologii částečně propojit. Prvopočátky historie výzkumu fosilních dřev na tomto ostrově sahají již do druhé poloviny 19. století, především v návaznosti na uhlonosné horninové sledy. Tým výzkumníků v čele s Richardem Pokorným (Univerzita Jana Evangelisty Pukryně (UJEP) Ústí nad Labem) a jeho kolegou Vítem Kouteckým (Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy/UJEP Ústí nad Labem) publikoval v loňském roce konstruktivní článek v Review of Palaeobotany and Palynology popisující nejen nové, z tohoto arktického ostrova dosud neznámé fosilie stromů.

Tak daleko a zároveň tak blízko

Invaze trápí ekosystém Země z různých důvodů. Jedním z nich je i jejich významný podíl na vymírání původních rostlin a živočichů. I když by se mohlo zdát, že zavlékání druhů mimo jejich původní areál je fenomén posledního století, není tomu tak. První invaze je možné datovat již do neolitu, avšak zásadní rozmach začal s prvním kolonialismem. Je možné i v současné době zachytit stopy introdukcí sahající až do 15.století? Odborníci na invaze pod vedením Bernda Lenznera z Vídeňské univerzity spolu s Petrem Pyškem a Janem Perglem z Botanického ústavu AV ČR a Katedry ekologie Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy podrobně zmapovali historické otisky rostlinných druhů v dříve koloniálních državách.

Jak se dnes daří hmyzu? Napoví nám geny čmeláků

Připadá Vám, že v posledních letech vídáte méně hmyzu? A potkali jste letos v létě vůbec čmeláka? V budoucnu se může stát, že čmeláků v Evropě bude čím dál tím méně. Na vině je nešetrné zemědělství. Vliv zemědělského tlaku na dva druhy evropských čmeláků, proto zkoumal mezinárodní tým společně s Mgr. Jakubem Strakou, Ph.D. působícím na Katedře zoologie na Přírodovědecké Fakultě Univerzity Karlovy. Otázka zní – dokáže se hmyz adaptovat na stále se zvyšující intenzitu zemědělství?

Rozhovor s laureátem hlavní ceny Česká hlava 2022 prof. RNDr. Petrem Pyškem, CSc.

Prof. Petr Pyšek vystudoval na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy (PřF UK) obor geobotanika. Zaměřuje se na studium biologických invazí a patří k nejcitovanějším vědcům na světě. Od roku 1996 působí v Botanickém ústavu Akademie věd ČR, kde v roce 2004 založil Oddělení ekologie invazí, které vede. Působí také na Přírodovědecké fakultě UK na katedře ekologie. Na svém kontě má stovky odborných článků, několik knih a mnoho ocenění.

Co sejde na jméně? O trypanosomách, druzích a ekotypech

Spavá nemoc je jednou z chorob, které vešly do povědomí širší veřejnosti. Její původce, trypanosoma spavičná, je také jedním z mála prvoků (protist) běžně se vyskytujících v učebnicích pro základní školy. Pokud však literárních zdrojů projdete více, můžete si všimnout jistých rozdílů. Jednou je t. spavičná uváděna pod vědeckým názvem Trypanosoma brucei, podruhé jako T. gambiense, a potřetí jako poddruh(y) T. brucei. Pokud se do problematiky ponoříte ještě hlouběji, narazíte na další africké trypanosomy, nesoucí sice odlišná jména (např. T. evansi) a působící onemocnění u zvířat, ale považované za příslušníky stejného druhu. Jak to tedy s tímto tristním protistním gulášem je? Světlo do této chaotické situace pojetí druhů, resp. ekotypů trypanosom vnáší článek, který vyšel v časopise Trends in Parasitology a jehož spoluautorem je Jan Votýpka z Katedry parazitologie Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy (PřF UK).

Heme, heme, je tady kyslík?

Že mají aristokrati modrou krev? Ale kdepak, všichni máme krev pěkně červenou právě díky červenému krevnímu barvivu hemoglobinu, jehož součástí je neproteinová část, tvořená molekulou hemu. A právě hem v hemoglobinu přenáší v naší krvi kyslík od plic k buňkám jednotlivých orgánů. Úlohy hemu v různých proteinech i v různých organismech jsou však daleko rozmanitější, než „jen“ udržet lidi naživu pravidelnou dávkou kyslíku. Bakterie například hem využívají v kyslíkových senzorech, kterými se dokážou orientovat ve svém okolí. Právě na mechanismy funkce těchto proteinů se zaměřuje nové mini-review skupiny doc. Markéty Martínkové z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy.

Škola hrou aneb co všechno lze zažít v rámci doktorského studia

Doktorandka Tereza Matějková z katedry zoologie se v rámci studia zabývá chemickou komunikaci myšovitých hlodavců. Její studium na Přírodovědecké fakultě už se pomalu chýlí ke konci, zato se čím dál víc zapojuje do mnoha zajímavých projektů. Nedávno se stala tajemnicí Biologické olympiády, podílí se na odborném soustředění Běstvina a spolu s kamarády organizuje prodloužené biologicky zaměřené víkendy pro děti, takzvanou Jarní a Podzimní Běstvinku. Tereza Matějková také ráda cestuje a nebojí se žádné nové výzvy. Díky tomu se letos vypravila s neziskovou organizací Brontosauři v Himalájích do školy v Mulbekhu, kde mohla místním dětem předat část svých znalostí biologie.

Kolik let ztratili neočkovaní lidé během pandemie COVID-19?

Během pandemie COVID-19 si mnozí z nás oddychli, když světlo světa spatřily první schválené vakcíny. Netrvalo ale dlouho a část populace se proti očkování začala vyhrazovat a preferovala být před virem bez ochrany. To, že vakcíny jsou účinným bojem proti nemocím, je již dávno prokázáno mnoha studiemi. I na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy jedna taková studie nedávno vznikla. Studiem dat se zabývala Dr. Klára Hulíková Tesárková a prof. Dagmar Dzúrová, která je mimo jiné i garantkou magisterského oboru Sociální epidemiologie, působící na Katedře sociální geografie a regionálního rozvoje podpořené projektem NPO-SYRI*. A jak tedy hovoří studie, která nově zanalyzovala data získaná z doby koronavirové?

Jsou plazí leishmanie nebezpečné pro člověka?

Leishmanióza je smrtelné onemocnění běžné v tropických a subtropických oblastech, kde způsobuje rozsáhlé epidemie. Jeho příčinou jsou prvoci rodu Leishmania, kteří jsou přenášeni krev sajícím hmyzem. Na druh Leishmania (Sauroleishmania) tarentolae se v rámci mezinárodního týmu zaměřili Lucie Tichá, Jan Votýpka a Petr Volf z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy. Leishmania tarentolae byla dosud nalézána jen v plazech, a proto byl tento druh považován za nepatogenní pro savce a člověka. Ukazuje se ale, že i tímto druhem se mohou savci nakazit, a tak se začaly hledat odpovědi na otázky spojené s hostitelskou specifitou tohoto parazita.

Mohou houby ovlivňovat zemědělskou produkci?

Pojem mykorhiza možná neznáte, ale mnozí jste se s ním určitě setkali. Hřiby nebo křemenáče bychom bez jejich spřízněných dřevin v lese jen těžko hledali. Jak ale funguje mykorhiza na polích? A ovlivňují běžně neviditelná houbová vlákna zemědělský výnos? Funkcí těchto systémů se podrobněji zabývala výzkumná skupina spolu s Paulou A. Buil, doktorandkou pracující pro Katedru botaniky Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy.

Jak by vypadal svět bez žížal?

Život půdních živočichů je nám běžně skrytý. Mnozí si ani nedokážeme představit, jak rozmanitá a početná fauna žije pod našima nohama. Víte třeba, co je hlavní zásluhou žížal, termitů, mnohonožek a jim podobných? Správně, jsou to totiž rozkladači (saprofágové). A že by bez půdních bezobratlých byl povrch Země zřejmě z velké části stále pokrytý opadem? I to je možné. Ukazují to zcela nové poznatky, jež vyneslo na světlo rozsáhlé review, na kterém se v rámci velkého mezinárodního týmu podílela řada autorů z Ústavu pro životní prostředí Přírodovědecké Fakulty Univerzity Karlovy (Dr. Petr Heděnec, Dr. Jabbar Moradi, prof. Jan Frouz a prof. Pavel Kindlmann). Článek, který vyšel v časopise Scientific Reports, je vůbec první studií, která takto kvantifikuje vliv různých skupin bezobratlých na zpracování opadu v globálním měřítku.

Konopí místo antibiotik?

Po legalizaci konopí setého (Cannabis sativa) pro výzkumné a léčebné účely, je předmětem vědeckého zkoumání stále častěji. Zasloužené oblibě se už také těší u mnoha pacientů. Dnes jsou léčebné prostředky z konopí předepisovány na široké spektrum chorob, kožních onemocnění jako je psoriáza, lupus nebo akné nevyjímaje. Jeho účinky na kožní choroby způsobené mikroorganismy se staly předmětem výzkumu týmu vědců, společně s MUDr. Mgr. Vítem Hubkou, Ph.D., působícím na Katedře botaniky Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy a v Mikrobiologickém ústavu Akademie Věd ČR.

I nejedovatý had může ohrozit naše zdraví

Spousta z nás určitě doma chová plazy jako domácí mazlíčky. Může být ale takové mazlení s ještěrkami pro nás nebezpečné? A jsou plazi, a to nejen ti chovaní v domácnostech, zdrojem lidských infekčních onemocnění? Plazi jsou významným rezervoárem různých, pro člověka patogenních organismů, a to včetně parazitických prvoků. Jak velké riziko pro lidi nebo například hospodářská zvířata tito parazité představují, zkoumal mezinárodní tým vědců, společně s Janem Votýpkou z Katedry parazitologie Přírodovědecké fakulty UK.