RSS

Kanál RSS

První fluorescenční barvivo pro sledování amyloidních fibril v živých buňkách

Amyloidní plaky jsou charakteristickým znakem mnoha neurodegenerativních onemocnění, mezi něž patří např. Alzheimerova, Parkinsonova či Huntingtonova choroba. Jak naše společnost stárne, tyto nemoci postihují čím dál více lidí a způsobují těžké chvíle nejen samotným pacientům ale hlavně jejich nejbližším. Selektivní pozorování amyloidních plaků je zásadní pro studium mechanismu jejich patogeneze a jeho možnosti jsou dosud značně omezené. Novou nadějí je malá molekula barviva, která umožňuje provádět pozorování přímo v živých buňkách. Na jejím vývoji spolupracovali vědci z Ústavu organické chemie a biochemie Akademie Věd ČR (ÚOCHB AV ČR) a Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy. Výsledkem jejich práce byla publikace, jejíž hlavním autorem je Dr. Pankaj Gaur.

Čeští polárníci jsou připraveni na budoucnost

Předvídání vývoje krajiny vychází ze znalosti současného stavu zájmového území a jeho změn v minulosti. Skupina odborníků v čele se Stephenem J. A. Jenningsem z Masarykovy univerzity v Brně dokončila mapování nehostinné oblasti poloostrova Ulu, jež by mohla být obrazem budoucího vývoje dalších oblastí Antarktického poloostrova. Na výzkumu se významně podílel i Zbyněk Engel z katedry fyzické geografie a geoekologie Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy, který na polární výzkumné expedice vyráží od roku 2009.

Pohled na zoubek slonům a starožitníkům

Se slonovinou se obchodovalo již od pravěku, dokud nemusel být tento typ komerční činnosti před více než třiceti lety na základě mezinárodní úmluvy zcela zakázán, aby nedošlo k úplnému zdecimování zbývajících slonů. Zákaz obchodu však není kompletní. Například v EU se stále povoluje obchod se starožitnostmi vyrobenými ze zvířat, která byla zabita více než 50 let před tím, než začali být sloni, podobně jako řada dalších druhů, v EU před nadměrným mezinárodním obchodem chráněni. Argumentuje se tím, že zabití zvířat „tehdy“, neohrožuje současné populace. Je však všechno, co je prohlašováno za starožitné, opravdu staré? Vědci z Centra forenzních studií Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy a Ústavu jaderné fyziky Akademie věd ČR analyzovali artefakty ze slonoviny zadržené Českou inspekcí životního prostředí, ověřovali jejich stáří udávané obchodníkem a dospěli k překvapivým závěrům.

Co je malé to je hezké? A někdy i toxické.

S mikroplasty se v poslední době doslova roztrhl pytel. Jsou všude, ve vodě, v půdě, vzduchu, a dokonce i ve vzdálených oblastech jako je třeba Arktida. Studium vzájemného působení mikroplastů a běžných organických polutantů se přitom doposud soustřeďovalo zejména do oblastí oceánů a vodních zdrojů. Jejich přítomnost v půdě je však o řád vyšší. Doktorandka Tereza Černá z Ústavu pro životní prostředí Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy se proto spolu se skupinou odborníků pustila do pokusu interakcí půd s obsahem polycyklických aromatických uhlovodíků (PAU) a polyuretanových pěn. A jak to dopadlo?

Železo hvězdou nového přístupu k léčbě rakoviny

Rakovina – zákeřné onemocnění, se kterým se jen za rok 2020 celosvětově potýkalo přes 19 milionů pacientů a skoro 10 milionů z nich mu podlehlo. Není tak divu, že hon za novými a účinnějšími způsoby léčby je stále v popředí zájmu vědců i široké veřejnosti po celém světě. Zvláštní pozornost se v posledních letech soustředí hlavně na cílenou léčbu, která by minimalizovala nežádoucí účinky konvenčních chemoterapeutik. S jednou takovou novou cílenou léčbou nyní přišly laboratoře vedené Dr. Jaroslavem Truksou a L. Wernerem z Biotechnologického ústavu Akademie věd ČR (BTÚ AVČR). Podrobně ji popisuje publikace, jejíž hlavním autorem je Cristian Sandoval-Acuna (BTÚ AVČR) a dále se na ní podílely Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy a Ústav molekulární genetiky AVČR.

Proč zíváme (déle než ptáci)?

Léto, horko, zatemněná místnost a nudná přednáška – situace, kdy se chce zívat snad každému z nás, i když to není zrovna dvakrát vhodné. Mnoho z nás si jistě položilo otázku, proč vlastně zíváme. Stejně tomu bylo v průběhu let pro tucty vědců, a tak ve společnosti koluje spoustu různých odpovědí na tuto otázku. Tou nejpopulárnější by pravděpodobně bylo, že zívání zvyšuje přísun kyslíku do krve. K překvapení mnohých však byla tato teorie vědeckou komunitou vyvrácena již před více než 30 lety. Proč tedy zíváme? A mají to stejně i další živočichové? Na tyto otázky nám nyní dokáže odpovědět dosud největší studie zívání vůbec. Tu provedl mezinárodní tým vědců za přispění studentů skupiny Mgr. Pavla Němce, Ph.D. z Katedry zoologie z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy.

Záhadné organismy měnící rtuť pod Grónským ledovcem vědcům stále unikají

Rozlehlé ledovcové masy na naší planetě bezútěšně tají a v souvislosti s tím se hovoří zejména o nebezpečí zvedající se hladiny světového oceánu. Jedním z gigantických pevninských ledovců, který v současné době ztrácí na objemu, je i Grónský ledovec. Pokud by došlo k roztání celého Grónského ledovce, zvedla by se hladina světového oceánu až o 7 metrů. Jde však o jediné nebezpečí? Při výzkumu mezinárodního týmu pod vedením Jona Hawkingse z Florida State University, na kterém se významně podílela i skupina odborníků z Katedry ekologie Přírodovědecké fakulty UK v čele s Markem Stibalem, byla odkryta čerstvá urgentní zpráva. Nebezpečí nepředstavuje pouze množství vody, ale také výskyt toxických látek v tavných vodách.

Mars: cesta k metanu a (mnohem) dál

Curiosity neboli zvědavost ‒ důležitá kosmická sonda ale také běžná emoce spojená s objevováním neznámého. Ačkoliv jsme v současnosti svědky počátků kosmického turismu, vesmír a jeho chemie jsou stále opředeny mnoha otázkami. Velkou neznámou byl pro vědce původ metanu, který na Marsu objevila právě sonda Curiosity. Na Zemi je jeho vznik spojený hlavně s činností živých organismů, ale jak je tomu na rudé planetě bez života? Na cestu za odpovědí na tuto otázku se vydali čeští vědci prof. Svatopluk Civiš a Mgr. Antonín Knížek z Ústavu fyzikální chemie J. Heyrovského a Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy.

Když šel sopečný popel přes celé Čechy

Velké výbuchy sopek jsou pro tuzemce známé asi především z katastrofických filmů, a rozhodně ne z naší krajiny. Nicméně i u nás byla historie místy značně výbušná. Jednou ze záhad geologické minulosti Českého masivu byla všudypřítomná vrstva tufu (zpevněného sopečného popela), zvaného bělka, v karbonských pánvích středních a západních Čech. Jak ale jednotlivé vrstvy z různých koutků Česka spojit a určit jejich zdroj? Na to se podívali odborníci z Přírodovědecké Fakulty UK, Akademie věd ČR a České geologické služby v čele s Filipem Tomkem z Ústavu geologie a paleontologie.

Experimentální rozklad

Depozice síry a dusíku velmi významně ovlivnily ekosystémy celé severní polokoule naší planety. Působení kyselých dešťů mělo významný vliv nejen na změny pH vod a vyplavování důležitých iontů z půdy do povrchových vod, ale také na změnu rychlosti rozkladu rostlinného opadu a tím i na globální koloběh uhlíku. Na rychlost rozkladu má přitom vliv více faktorů. Jakým způsobem se na ní podílí typ substrátu a ovlivní ji vyšší přísun dusíku? Tyto otázky si položil Michal Růžek z Katedry fyzické geografie a geoekologie Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy a spolu se svým týmem učinil pokus při kterém odhalil zajímavé výsledky.

Jak hlubokovodní vampýrovky ke svému habitatu přišly

Mezinárodní vědecký tým pod vedením docenta Košťáka z Ústavu geologie a paleontologie Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy publikoval v prestižním časopise Communications Biology vědeckou studii popisují zajímavou fosilii z Maďarského muzea přírodní historie. Práce přináší prohloubení znalostí o dnešních hlubokovodních vampýrovkách. Na článku spolupracovali také prof. Holcová a dr. Mazuch ze stejného ústavu a dr. Culka z Ústavu geochemie, mineralogie a nerostných zdrojů PřF UK.

Rozhovor s laureátem Studentského velemloka za akademický rok 2019/2020 – Mimosekční předmět

Cenu velemloka za nejlepší mimosekční předmět dostal letos RNDr. Tomáš Křížek Ph.D. (*1983) za jeho přednášku “Prezentace a veřejné projevy”. Na katedře analytické chemie také vede cvičení z analytické chemie. Na analytickou chemii se zaměřuje i jeho výzkum. Jako popularizátor vědy se také účastní projektu Začni (si) s přírodovědou. Problematice veřejného projevu se věnuje i mimo školu, je totiž součástí týmu, který vede klub Bohemian Toastmasters.

Ponurá atmosféra Transylvánie se vytrácí?

Mlha. Fenomén často skloňovaný v mnoha souvislostech, avšak mnohdy i opomíjený. Vzhledem k významnému vlivu na hydrologickou bilanci, změnu dohlednosti i atmosférickou depozici znečišťujících látek představuje významný jev, který má důležitý vliv na krajinu a ekosystémy. Současně není úplně jednoduché předem odhadnout její výskyt, jelikož existuje velké množství ovlivňujících činitelů. Mezinárodní vědecký tým pod vedením Ivy Hůnové z Ústavu pro životní prostředí Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy se nyní soustředil na vliv terénu, jako velmi významného, avšak prozatím dostatečně neprozkoumaného faktoru ovlivňující výskyt mlh.

Jaké jsou nejnovější poznatky o vodě v Hranické propasti?

V roce 2016 bylo potvrzeno, že Hranická propast je s dosud poslední naměřenou hloubkou své podvodní části 404 m nejhlubší zatopenou propastí na světě. Hranická propast je však pozoruhodný krasový fenomén z řady pohledů – nejen svými rozměry. Rozsáhlý řešitelský tým vědců a speleologů se v rámci projektu Expedice Neuron Nadačního fondu Neuron zaměřil mimo jiné na dosud ne zcela vyřešené otázky původu vody v propasti a příčiny některých jejích specifických vlastností.

Český otisk v novodobé paleontologii

Porozumnění minulosti nám pomáhá lépe pochopit současnost a předpovídat budoucnost. Nálezy z minulých dob jsou tak více než žádoucí. Objevit je však mnohdy není jednoduché a skýtá mnoho zkušeností a někdy i náhod. Profesor Zlatko Kvaček z Ústavu geologie a paleontologie Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy popsal jeden z nových nálezů na českém území, který se zapsal do dějin světové paleontologie.

Z teorie do zkumavky aneb unikátní zlatný klastr a další sloučeniny

Co se vám vybaví, když se řekne zlato? Pro většinu z nás by odpověď pravděpodobně byla drahé šperky či zlaté cihly ukryté v trezorech. Chemická laboratoř asi napadne málokoho, avšak i tam můžeme zlato najít. Ne ale tak jak ho známe běžně, nýbrž ve formě sloučenin, z nichž některé mají unikátní vlastnosti. Příprava a studium takových látek se staly středem zájmu skupiny prof. Petra Štěpničky z Katedry anorganické chemie Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy.

Mužská plodnost – ohrožena parazity?

Parazitární onemocnění toxoplazmóza v současné době postihuje až třetinu obyvatel Země. Již dříve se vědělo, že je nebezpečné zejména pro pacienty se sníženou imunitou a také pro nenarozené děti, pokud dojde k nakažení v době těhotenství. Má však parazit Toxoplasma gondii vliv i na lidskou plodnost? Na to se blíže podívala skupina odborníků. Výzkum byl prováděn pod vedením naší studentky Jany Hlaváčové spolu s vědci Jaroslavem Flegrem a Šárkou Kaňkovou z Katedry filosofie a dějin přírodních věd Univerzity Karlovy, Přírodovědecké fakulty a dalšími specialisty na tuto problematiku.

Nový minerál maletoyvayamit

Ne každý den se vědcům při provádění geologických studií podaří v přírodě nalézt nový minerál. Jeden takový se při výzkumech v odlehlých oblastech Kamčatky podařilo popsat skupině ruských a českých vědců za přispění pracovníka Univerzity Karlovy RNDr. Marka Tuhého. Maletoyvayamit, jak byl minerál následně pojmenován, byl podrobně zkoumán právě v České republice.

Rozhovor s laureátem Studentského velemloka za rok 2019/2020 – Biologie

Doc. RNDr. Magdaléna Krulová, Ph.D. (*1969) je imunoložka působící na Katedře buněčné biologie. Jejím hlavním vědeckým zájmem je studium buněčných mechanismů vedoucích k protizánětlivému směřování imunitní odpovědi. Zkoumá kmenové buňky, především jejich protizánětlivé a regenerační vlastnosti. V současné době se spolu se svými studenty a kolegy zabývá možností využití kmenových buněk pro zabránění vzniku neplodnosti u mužů po prodělaném zánětlivém onemocnění. Dalším tématem, které vyvstalo se současným zájmem o otužování, je studium imunitních aspektů chladové adaptace.

Rozhovor s laureátem Studentského velemloka za akademický rok 2019/2020 – Geografie

Laureátem ceny Studentský velemlok za akademický rok 2019/2020 za geografii, konkrétně za přednášku a seminář Praktické aspekty výuky zeměpisu, se stal RNDr. Tomáš Měkota (*1993). Na Přírodovědecké fakultě vystudoval Učitelství geografie a matematiky. V současnosti je členem Centra geografického a environmentálního vzdělávání, kde se v rámci své doktorské práce pod vedením doc. Miroslava Marady zabývá čtením krajiny středoškolskými studenty. Působí také jako vyučující matematiky a zeměpisu na Gymnáziu J.K. Tyla v Hradci Králové.