RSS

Kanál RSS

Cukrovka? Staré buňky musí pryč!

Cukrovka neboli diabetes mellitus představuje jeden z nejzásadnějších zdravotních problémů současné populace vyspělého světa. Každý z nás pravděpodobně zná někoho, kdo jí trpí. Jen diabetes mellitus druhého typu aktuálně trápí více než 420 milionů lidí po celém světě. Takové množství lidí žije v celé Jižní Americe. A právě výzkumem léčby druhého typu tohoto onemocnění se zabýval tým českých vědců pod vedením prof. Jiřího Neužila, jehož součástí byla i Mgr. Eliška Vacurová z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy. Ta je i jednou z hlavních autorek článku, který vyšel v časopise Nature Communications.

Řekni to molekulou!

Čárový kód na obalu zmrzliny nebo bezkontaktní karta použitá k jejímu zaplacení nám dnes připadají jako samozřejmost. Čím dál víc předmětů je dnes značeno nějakým typem digitální značky. Možná se nám může digitální kódování informací zdát jako vymoženost posledních pár desítek let, ale na předávání digitálních informací spoléhá naše existence od nepaměti. Doslova. Nebýt našich genů kódovaných pořadím bází v molekule DNA, nečetli byste nyní tento článek. Není tudíž třeba zdůrazňovat, že informační kapacita molekul je obrovská. Jak molekulární kódování využít pro technologické účely zaujalo skupinu Dr. Miloslava Poláška z Ústavu organické chemie a biochemie Akademie Věd ČR, v níž působí i Ph.D. student Jan Kretschmer z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy.

Čeští paleontologové zdokonalují vědomosti o mikrofosilních chitinozoích

Již po několik desetiletí zůstávají prvohorní mikrofosilie skupiny chitinovců (Chitinozoa) záhadou. Jejich původ se pokouší vysvětlit dvě protichůdné hypotézy. První je pokládá za pozůstatky individuálních organismů skupiny Protista a druhá za vajíčka zatím neznámých mnohobuněčných živočichů. Nové důkazy podporující druhou jmenovanou hypotézu přinesl mezinárodní tým vědců s Jakubem Vodičkou a Oldřichem Fatkou z Ústavu geologie a paleontologie a Václavem Špillarem z Ústavu petrologie a strukturní geologie Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy.

Korunovační klenot organokovové chemie

Píše se rok 1952. Zatímco v Británii nastupuje na trůn mladá Alžběta II., v americkém Pittsburghu se odehrává úplně jiný přelom. Tamní vědci Thomas J. Keally a Peter L. Pauson v rámci svého výzkumu izolovali neznámou oranžovou látku, stabilní na vzduchu, ve vodě, a dokonce i v koncentrované kyselině chlorovodíkové. Svůj objev publikovali v časopise Nature, a tak spatřil světlo světa ferrocen. Ten letos slaví 70 let a k této příležitosti sepsal prof. Petr Štěpnička z Katedry anorganické chemie Přírodovědecké fakulty přehledný článek shrnující aplikace a reakce této ikonické organokovové sloučeniny.

Rozhovor s laureátem Studentského velemloka za akademický rok 2020/2021 – Geologie + Životní prostředí

Laureátem ceny Studentský velemlok za akademický rok 2020/2021 v kategorii Geologie a životní prostředí, konkrétně za přednášku a seminář Vybrané kapitoly z praktické toxikologie, se stal doc. Dr. Ing. Petr Klusoň, DSc. Studoval na VŠCHT v Praze a na State University of New York in Buffalo (SUNY Buffalo). Dlouhodobě působil na University of Wales v britském Bangoru a na Imperial College v Londýně. V současné době přednáší na PřF UK v rámci Ústavu pro životní prostředí a věnuje se výzkumu na Ústavu chemických procesů Akademie věd České republiky. Mezi hlavní oblasti vědeckého zájmu patří homogenní a heterogenní katalytické a fotokatalytické reakce, v posledních letech například stereoselektivní hydrogenace vedené v mikrofluidním prostoru na opticky čistých Ru-BINAP komplexech nebo využití vzorovaných polovodivých nanočástic pro fotochemické a senzorické účely. Je autorem 123 odborných prací publikovaných v impaktovaných časopisech a řady patentů. Je aktivní jako sekretář České společnosti chemického inženýrství, působí jako člen editorské rady časopisů ChemBioEng Reviews a Chemical Engineering and Technology (Wiley). Od roku 2010 je vědeckým předsedou mezinárodních kongresů CHISA. Od roku 2018 působí ve vedení Evropské federace chemického inženýrství (EFCE), v létě roku 2021 byl zvolen vice-presidentem EFCE pro vědu. Věnuje se popularizaci vědy, především v Českém rozhlase (Meteor, Rozhlasová laboratoř Martiny Maškové atd.).

Po stopách jelenů do minulosti

Planeta Země prošla mnoha cykly změn klimatu. Tyto teplotní a srážkové výkyvy měly vliv i na změny rozšíření jednotlivých organismů na Zemi. Jakým mikroevolučním procesem prošel v nedávné minulosti jeden z klíčových evropských savců – majestátný jelen? Výsledky mezinárodního výzkumu pod vedením Karoliny Doan z Varšavské univerzity, na němž se vzorkováním jelenů ve střední Evropě a evolučními analýzami podílel i molekulární biolog a zoolog Pavel Hulva z Katedry zoologie Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy byly nedávno zveřejněny v časopise Zoological Journal of the Linnean Society.

Rozhovor s laureátem Studentského velemloka za rok 2020/2021 – Biologie

RNDr. Vladimír Vohralík, CSc. (*1947) působí na Katedře zoologie. Zabývá se především biologií, taxonomií a zoogeografií hmyzožravců a hlodavců ČR, Balkánského poloostrova a Blízkého východu. Okrajově se věnuje také faunistice mravenců. Spolu se svými kolegy a studenty podnikl několik desítek expedic na Balkán a na Blízký východ. Na katedře zoologie přednáší Zoologii obratlovců, Zoogeografii, Evoluční a systematickou zoologii a Faunu savců Evropy.

Rozhovor s laureátkou Studentského velemloka za rok 2021/2022

Cenu Studentské velemloka za nejlepší mimosekční předmět dostala RNDr. Naděžda Krylová CSc. (*1945) za předmět Vybrané partie z matematiky. Vystudovala obor aplikovaná matematika na Matematicko-fyzikální fakultě UK (MFF UK), kde od ukončení studia v roce 1968 až do roku 2010 byla členkou Katedry aplikované matematiky. Po celou tuto dobu vyučovala i matematiku pro chemiky na Přírodovědecké fakultě UK. Po ukončení studia pracovala několik let též v Matematickém ústavu AV, v oddělení parciálních diferenciálních rovnic. Od roku 2011 stále působí jako pedagog v Ústavu aplikací matematiky a výpočetní techniky PřF. Před vlastní vědeckou prací dala přednost lektorství. Naučila spoustu studentů nebát se matematiky a porozumět jejím pravidlům. Podle mnohých studentů je Duší matematiky na půdě přírodovědy.

Rozhovor s laureátem Studentského velemloka za akademický rok 2020/2021 - Chemie

Cenu Studentský velemlok za uplynulý akademický rok 2020/2021 za sekci chemie získal doc. RNDr. Martin Dračínský, PhD. (*1978) se svou přednáškou Spektrální metody NMR I. Vystudoval organickou chemii na naší fakultě a od svého doktorského studia se věnuje spektroskopii, konkrétně metodě nukleární magnetické rezonance (NMR). Aktuálně v této oblasti působí na Ústavu organické chemie a biochemie Akademie Věd ČR (ÚOCHB AV ČR). Ocenění Studentského velemloka získal vůbec poprvé.

Rozhovor s laureátkou Studentského velemloka za akademický rok 2020/2021 – Geografie

Laureátkou ceny Studentský velemlok za akademický rok 2020/2021 v kategorii Geografie, konkrétně za přednášku a seminář Demografie v životním pojištění, se stala RNDr. Klára Hulíková Tesárková, PhD. (*1980). Působí na Katedře demografie a geodemografie a na výuce se zde podílí již od zahájení svého doktorského studia v roce 2008. Na Přírodovědecké fakultě je dále členkou Výzkumného centra pro historickou demografii, Centra výzkumu zdraví, kvality života a životního stylu (GeoQol) a od loňského roku vede Centrum pro demografickou analýzu, modely a metody. Stojí také v čele Pracovní skupiny Evropské asociace pro populační studia zaměřené na téma zdraví, nemocnosti a úmrtnosti. Tomu také odpovídá její vědecká specializace především na analytické metody, oblast úmrtnosti, nemocnosti a výzkumu reprodukčního chování v minulosti. Kromě kurzu Demografie v životním pojištění garantuje a vyučuje několik dalších předmětů převážně v navazujícím magisterském studiu Demografie. Cenu Studentského velemloka získala letos již podruhé. Poprvé to bylo v roce 2012, tedy ještě před dokončením doktorského studia. Kromě toho získala za rok 2015 Cenu děkana Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy pro mladého vědecko-pedagogického pracovníka do 35 let. V posledních dvou letech se její aktivity výrazně pojí především s výzkumem okolo pandemie covid-19. Podílí se na mapování jejího průběhu, dopadů z demografického hlediska, ale i efektu očkování na riziko úmrtí.

Záliv Brandy a unikátní fosilní dřevo z Jamesova ostrova v Antarktidě

Na ostrově Jamese Rosse objevil před více jak 10 lety tým kolem Radka Vodrážky z ČGS a Jakuba „Jamese“ Sakaly nepřeberné množství zajímavých zkamenělin. Nálezy z Antarktického projektu České geologické služby jsou postupně zpracovávány a publikovány. Fosilní dřevo ze sympatického zálivu Brandy je svým způsobem zcela unikátní. Článek vyšel v loňském roce v časopisu Antarctic Science a jeho autory jsou Oleksandra Chernomorets a Jakub Sakala z Ústavu geologie a paleontologie Přírodovědecké fakulty UK.

Sedm hříchů potenciálních partnerů

V každém vztahu jsou lepší a horší chvíle, ale ze začátku se všichni snaží soustředit na to pozitivní. Vědci dosud zkoumali pozitivní charakteristiky, v angličtině takzvané dealmakers, u potenciálních partnerů. Ale negativní charakteristiky, kterým se říká dealbreakers, hrají ve vztahu také roli, a to minimálně takovou jako ty pozitivní. Neměly by proto být opomíjeny. Ještě se neví, jestli tato negativa dokážou přebít pozitiva, která o daném člověkovi víme, ale je velmi zajímavé, jak různorodě muži a ženy přistupují k informacím, které by o případném partnerovi mohli vědět. Zsófia Csajbók z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy a další vědci zkoumali negativní charakteristiky možných partnerů a jejich důležitost.

Byla příroda ovlivněna obdobím socialismu? Co třeba ptactvo?

O komunistické éře v našich dějinách se dnes již ve škole učí každé dítě. Na toto období jsme ale zvyklí dívat se jen z dějepisného úhlu pohledu. Jakou roli ale mělo těchto 41 let na přírodu? Kolektivizace, která byla socialistickým režimem tak podporována, neměla dopad jen na malé statkáře, kteří přišli o po generace předávané pozemky, ale i na ekosystém a diverzitu zvířat. Homogenizace krajiny měla mimo jiné dopad na populace ptáků, jejich složení a počty. Zkoumáno to bylo na české a rakouské straně Železné opony Martinem Šálkem a dalšími vědci nejen z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy.

Možný příběh vysokotlakých hornin v Českém masivu

Každý se jistě již někdy pozastavil nad nějakým kusem kamene či skály. Jen málokdo si však položí otázku, co je daný kámen zač a jaký je jeho původ. V geologii si tuto otázku naopak kladou velmi často a vědci vyvíjí nemalé úsilí pro pochopení dějů, které utvářely tvář země, po které zde ve střední Evropě chodíme a kterou využíváme. Tentokrát se tým vědců za přispění doc. Ondreje Lexy z Ústavu petrologie a strukturní geologie Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy zaměřil na ultravysokotlaké horniny v Českém masivu a objasnění jejich původu.

Kronika broučích invazí

Úhyn lesů v posledních letech nabírá na obrátkách. Ruku v ruce narůstají i kůrovcové populace, které decimují někdy i relativně zdravé stromy. Dochází v současné době opravdu k extrémním situacím, které nemají obdoby nebo se již něco takového stalo i dříve? A mohou nám minulé události pomoci v řešení současných problémů? Odpovědi na tyto otázky hledali vědci v nedotčené oblasti Vysokých Tater. Na výzkumu pod vedením Nicka Schafstalla z České zemědělské univerzity se významně podíleli i Petr Kuneš a Helena Svitavská Svobodová z Katedry botaniky Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy.

Těžký život rostlin

Rostliny můžeme najít na většině zemského povrchu, a proto asi není překvapením, že se mezi nimi rozvinula široká škála adaptací a životních strategií. Různá narušení vedou k odstranění rostlinné biomasy, a to jak se s tím rostlina vypořádá, je klíčovým faktorem v selekci. Právě vegetativní regenerace je jednou z možných reakcí, které si rostlina vyvine. Existují dokonce i druhy, které dokáží přežít zničení celé své nadzemní části. Tým vědců, mezi které patří i Jitka Klimešová z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy, se zaměřil právě na tuto skupinu rostlin. Zkoumali vliv odstranění nadzemních částí rostlin na jejich růst, kořenové dýchání a efektivitu fotosyntézy.

Koho slyšíme zpívat v evropských městech?

Je všeobecně známo, že urbanizace způsobuje fragmentaci krajiny a ztrátu přirozených habitatů. Urbanizované prostředí je také charakteristické velkou dynamikou a častými změnami a mnoho organismů může mít problém se na ně adaptovat. Současně se stále více lidí stěhuje do měst či jejich blízkosti, sídla se proto dále rozrůstají, a tudíž je potřeba pochopit, jak se zde organismy přizpůsobují a jaké faktory hrají v tomto procesu klíčovou roli. Mezinárodní tým vědců, včetně Jiřího Reifa z Ústavu pro životní prostředí, studoval ptactvo v sedmnácti městech v deseti zemích Evropy. Studie si kladla jednu hlavní otázku: Které charakteristiky urbánního prostředí ovlivňují jednotlivé složky ptačí diverzity a jakým způsobem?

Vytrvalý pláč nad Smutnou. A co bylo dál?

Krajina drsných pohoří volá nejen dobrodruhy ale i vědce. Zdejší podmínky dávají za vznik neobvyklým ale i ničivým jevům a procesům, často značných rozměrů. Jedním takovým fenoménem je i vznik nebezpečných blokovobahenních proudů, takzvaných mur (debris flows). Jejich studium spolu se zjištěním konkrétních podmínek vzniku je klíčové pro predikci a předcházení ničivých následků. Do jejich studia se proto pustili geomorfologičtí odborníci Tereza Dlabáčková a Zbyněk Engel z Katedry fyzické geografie a geoekologie, Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy, aby zmapovali a zhodnotili příčinu vzniku nedávné události.

Kdo rozhoduje, jak bude vypadat krajina kolem nás?

Téměř polovina rozlohy Česka je využívána pro zemědělské účely, přitom se zde zemědělství věnuje méně než 5 % ekonomicky aktivních obyvatel. Malý počet lidí tak může výrazně ovlivňovat podobu krajiny, ve které žijeme. Využití ploch je v Česku systematicky studováno již od 70. let., zatím však šlo především o kvantitativní studie. Článek Tomáše Zavadila a Víta Jančáka v časopise Geografie propojuje kvantitativní data s kvalitativním výzkumem a dává tak hlouběji nahlédnout do problematiky propojující zemědělství a přeměnu krajiny.

Kdo rozhoduje, jak bude vypadat krajina kolem nás?

Téměř polovina rozlohy Česka je využívána pro zemědělské účely, přitom se zde zemědělství věnuje méně než 5 % ekonomicky aktivních obyvatel. Malý počet lidí tak může výrazně ovlivňovat podobu krajiny, ve které žijeme. Využití ploch je v Česku systematicky studováno již od 70. let., zatím však šlo především o kvantitativní studie. Článek Tomáše Zavadila a Víta Jančáka v časopise Geografie propojuje kvantitativní data s kvalitativním výzkumem a dává tak hlouběji nahlédnout do problematiky propojující zemědělství a přeměnu krajiny.