RSS

Kanál RSS

Otevře levnější záznamník dveře studiím s nižším rozpočtem?

Akustické záznamníky jsou efektivní a neinvazivní prostředek ve studiu hlasových projevů. Původně byly používány pro studium v mořském prostředí, ale v poslední době nacházejí využití i ve výzkumu suchozemských ekosystémů, a to obzvláště ve studiu biodiverzity, chování zvířat a dalších aspektů přírody. Mimo jiné mohou také pomocí zvuků lokalizovat i pytláky nebo ilegální těžbu dřeva. Vědci pro výzkumy používají moderní a drahé akustické záznamníky, takzvané SMs (Wildlife Acoustics Song meter), ale Loretta Schindlerová z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy byla součástí týmu, který tento záznamník porovnal s nově vyvinutým levnějším záznamníkem (CARACAL). Pokud by vyplynulo, že rozdíly mezi těmito přístroji jsou zanedbatelné, hlavně co se týče přesnosti, otevřelo by to akustickým výzkumům mnoho nových příležitostí.

Antropocén, nová geologická éra?

Ekosystém Země je v současném světě pod značným vlivem lidské populace, a to globálně. Působení člověka je tak značné, že je podle odborníků možné současné období naší planety označit za tzv. antropocén. Aleš Hrdina a Dušan Romportl z Katedry fyzické geografie a geoekologie Univerzity Karlovy se blíže podívali na globální klasifikace, které reflektují intenzitu vlivu lidstva na jednotlivé přírodní oblasti.

Ničivé dědictví

Voda je esenciální složkou pro existenci života na Zemi. Nejde přitom jen o její množství, ale i o její kvalitu, a to zejména u vody pitné. Spolu s klimatickými změnami je v současné době pitná voda v některých oblastech Česka dokonce „nedostatkovým zbožím“. Jejími nadějnými potenciálními zdroji jsou dnes pramenné oblasti. Jak to je s jejich kvalitou v souvislosti s dlouhodobým vývojem i vlivem klimatických extrémů? Tým hydrologů pod vedením Kateřiny Fraindové z Katedry fyzické geografie a geoekologie Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy si vzal do hledáčku horní tok řeky Blanice.

Zapomínáme, že svobodu a lidská práva je třeba bránit

Ve večerních hodinách 16. listopadu se na fakultě konalo diskuzní setkání Zapomínáme!. Kvůli nepřízni počasí bylo přesunuto z venkovního amfiteátru do Velké zoologické posluchárny, kde byl k dispozici již tradiční svařák a sice vážná a těžká, ale nezapomenutelná atmosféra. Hlavními tématy setkání Zapomínáme! jsou boj za svobodu a lidská práva a kdysi vzniklo jako připomínka 17. listopadu 1989. V současné době vyhrocených mezinárodních konfliktů i tíživých sociálně politických podmínek v řadě zemí se však setkání Zapomínáme! začalo zaměřovat i na aktuální situaci v zahraničí. Loni bylo věnováno situaci v Bělorusku, letos se soustředilo na válku na Ukrajině.

Jen zelená to může být

I když je město mnohdy vnímáno jako „betonová džungle“, neodmyslitelně k němu patří také zeleň. V současné době klimatických změn přitom její význam neustále roste. Zelené plochy uvnitř města mají pozitivní dopad nejen na zdraví obyvatel a celý ekosystém, ale i na ekonomiku. Jana Šiftová z Katedry sociální geografie a regionálního rozvoje, Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy se ze širšího úhlu pohledu podívala na méně probádané a někdy možná i neprávem opomíjené domácí zahrady.

Jak se líbí ptákům v českých lesích?

Člověk přetváří lesy již od nepaměti. Těží dřevo a vysazuje nové stromy. Jaký to vše má ale dopad na ptačí populace v České republice? Dochází k jejich poklesu, nebo se s tím ptáci zatím dokážou vyrovnat? Studiem ptačích populací v průběhu let 1982-2019 se proto zabýval tým odborníků v čele s prof. Mgr. Jiřím Reifem, PhD., z Ústavu pro životní prostředí Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy.

Růstový spurt v pubertě? U gekonů ne!

Puberta je u lidí spojena s překotným růstem známým též jako růstový spurt, který se kromě tělesné výšky odráží i v mutaci hlasu a dalších jevech běžně asociovaných právě s dospíváním. U obratlovců však obecně neplatí, že by růst a dospívání byly vždy tak pevně spjaté. Dalo by se namítnout, že to je poměrně samozřejmé, protože třeba plazi přece rostou celý život a není tedy možné, aby podobně jako člověk dosáhli maximální tělesné velikosti v době, kdy se stanou pohlavně zralými. Myšlenku plazího neukončeného růstu však vyvrátil výzkum vědců z naší fakulty již před několika lety. Nyní na studium záhad plazího růstu navázali Brandon Meter a Zuzana Starostová z katedry zoologie Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy (PřF UK) společně s Lukášem Kratochvílem a Lukášem Kubičkou z katedry ekologie PřF UK. Výsledky jejich analýzy příčin velikostních rozdílů mezi pohlavími gekona madagaskarského (Paroedura picta) vyšly v srpnu ve fyziologickém časopise Frontiers in Physiology.

Když červi lezou myším na mozek

Mít červy v mozku určitě nezní jako něco, o co byste stáli. Na jejich pomoci však staví celé odvětví experimentální léčby zvané helmintoterapie. Jak to s nimi tedy vůbec je? A jaká je jejich budoucnost při léčbě třeba roztroušené sklerózy? Vlivem infekce škrkavkou psí na průběh roztroušené sklerózy se ve své studii zabýval tým českých vědců, mezi kterými byli i parazitologové z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy. Tomáš Macháček a jeho kolegové Martin Majer, Kateřina Skulinová a Petr Horák pozorovali zdravotní stav škrkavkou infikovaných myší, u nichž byla následně navozena encefalomyelitida, tj. zánět mozku a míchy sloužící jako myší model roztroušené sklerózy.

Na Albertově se představily studentské spolky

Ve středu 26. 10. v podvečerních hodinách proběhla již tradiční studentská akce Přírodovědci sobě, kde se představily studentské spolky Přírodovědecké fakulty. Letos poprvé se akce nekonala v albertovské meze, nýbrž v prvním patře budovy Albertov 6 a v Mineralogické posluchárně.

Proč jsou umělci a atleti žádanými partnery?

Slouží nám umění jen k potěšení a obohacení duše nebo je i důležitým signálem pro osoby v našem okolí? Co o nás říkají naše umělecké či atletické vlohy ostatním mužům a ženám? V psychologickém časopise Frontiers in Psychology nedávno vyšla studie, která tyto vlohy zkoumala v kontextu pohlavního výběru. Jednou z autorek studie je i Zuzana Štěrbová z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy.

Polymerní nanočástice jako dopravní prostředky pro léčiva

Léčiva je v organismu třeba přenést do místa, ve kterém mají působit. Jako přenašeče mohou fungovat správně vybrané polymerní nanočástice. Pokud jsou tyto nanočástice vhodně značeny, je možné je použít jak pro terapii, tak pro diagnostiku pomocí zobrazovacích metod. A právě výzkumu takových kopolymerních nanočástic, skládajících se ze dvou odlišných bloků a značených pomocí 19F, je věnován článek, na kterém se podíleli absolventi a studenti Přírodovědecké fakulty UK. Článek vznikal na pracovištích Přírodovědecké fakulty UK (charakterizace materiálu) a 1. lékařské fakulty UK (biologické testování, histopatologická vyšetření, zobrazování) ve spolupráci s Ústavem Makromolekulární chemie AVČR (syntéza, charakterizace materiálů, koncept práce, organizace) a Ústavem Organické chemie a biochemie AVČR (charakterizace materiálů).

Naděje v kapce krve

Tak zní český název vítězného soutěžního vystoupení Elišky Jandové na pátečním národním finále FameLab. Letos poprvé se soutěž v popularizaci vědy konala pod záštitou Univerzity Karlovy, která po 11 letech přebrala pomyslné organizátorské žezlo od British Council. Finálový večer tak uvedla svým proslovem rektorka Univerzity Karlovy prof. Milena Králíčková a následně se svým atributem, kterým byla korunka, zasedla jako čestná předsedkyně odborné poroty.

Pozor podlý podražec

Bylinky využíváme v kuchyni ale i v medicíně. Koneckonců, trochou bylinek se nedá nic zkazit. Anebo ano? Aristolochové kyseliny jsou skupina látek produkovaných čeledí podražcovitých (Aristolochiaceae). Jedná se o sloučeniny velmi nebezpečné lidskému zdraví, které jsou dokonce klasifikovány jako karcinogeny první třídy. Takové bychom v léčivých přípravcích neočekávali, že? A přesto jsou stále součástí mnoha tradičních bylinných léčivých receptur, které jsou nekontrolovaně distribuovány po světě. Jak přesně aristolochové kyseliny škodí a jak by se dalo předejít ničivým důsledkům na lidské zdraví? Na to se zaměřil nový souhrnný článek, který v prestižním vědeckém časopise Nature Reviews Cancer publikovala skupina Dr. Jiřího Zavadila z Mezinárodní agentury pro výzkum rakoviny ve francouzském Lyonu. Spoluautorkou článku je i Shefali Thakur, absolventka Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy.

Mladí analytici v Praze

Ve dnech 15. a 16. září 2022 se na Chemickém ústavu Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy uskutečnil již 18. ročník mezinárodní studentské konference s názvem „Modern Analytical Chemistry“. V rámci dvoudenního programu naplněného zajímavými přednáškami vystoupilo celkem 39 mladých chemiků reprezentujících 9 univerzit z 6 zemí. Konferenci zorganizovala Katedra analytické chemie Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy, hlavním organizátorem byl doc. Karel Nesměrák.

Jak nám kopytníci pomohou chránit své predátory?

Můžeme díky pochopení ekologických nároků kořisti lépe chránit jejího predátora? Přesně tuto otázku si položil mezinárodní tým autorů, v jejichž řadách najdeme i Soňu Vařachovou a profesora Pavla Kindlmanna z Ústavu pro životní prostředí Přírodovědecké fakulty. Autoři nově publikované studie se zaměřili na monitoring muntžaka červeného v nepálských horách a modelování jeho ekologických požadavků. Přestože se výzkum zaměřoval na jeden konkrétní druh kopytníka, cílem výzkumu je vlastně ochrana levharta.

(Ne)jedinečnost květen

Obecně platným pravidlem je, že čím jsou regiony dál od sebe, tím méně jsou si jejich květeny podobné. To ale přestává platit již od doby, kdy lidé začali přesouvat rostlinné druhy mezi oblastmi. Tento proces započal před stovkami let, kdy lidé začali cestovat nejen v rámci zemí, ale i mezi kontinenty. Biogeografické bariéry tehdy přestaly plnit svou funkci v takové míře jako dřív. Rostliny, které se do té doby nemohly šířit mimo oblast svého původního rozšíření, se najednou objevily v nových oblastech, a některé z nich i zdomácněly. Důsledky šíření nepůvodních rostlin na celosvětovou homogenizaci flóry byly studovány týmem vědců z více než deseti zemí světa. Mezi nimi byl i profesor Petr Pyšek z katedry ekologie Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy.

Nanočástice: budoucnost nebo dávná minulost?

Nanomateriály jsou díky svým unikátním vlastnostem velmi aktuálním tématem pro mnohé výzkumné týmy po celém světě. Zájem o ně jistě v blízké budoucnosti nebude utichat. Je však možné, že tu s námi jsou podstatně déle, než jsme si mysleli? Že je vyvinula sama příroda? Kvantové tečky jsou typ nanočástic, které jsou běžně považovány za umělé polovodiče se zajímavými vlastnostmi a aplikacemi. Vědecký tým Dr. Martina Feruse, jehož součástí jsou i studenti Přírodovědecké fakulty UK, spojil síly se skupinou Dr. Lukáše Nejdla z Mendelovy univerzity v Brně, aby prozkoumali roli kvantových teček v chemii vzniku života na Zemi.

Když stromy nerostou

Náhlá extrémní zpomalení růstu stromů je možné sledovat na letokruzích, díky nimž jsou vědci schopni studovat nejen všemožné trendy v růstu dřevin, ale i dělat odhady do budoucnosti. Tato zpomalení mohou mít řadu důvodů, od klimatických jevů, přes škůdce až po jiné disturbance. Během těchto extrémních událostí klesá ukládání uhlíku do kmenů stromů na hodnoty kolem 20-40 % běžného stavu. Zároveň je extrémní snížení růstu často hlavním impulsem k následné vlně mortality lesních porostů. Borovice lesní (Pinus sylvestris) a smrk ztepilý (Picea abies), jsou dva druhy jehličnanů vyskytujících se ve střední Evropě a Václav Treml z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy na nich, spolu s dalšími kolegy studoval extrémní zpomalení růstu a jejich trendy. V dlouhodobém horizontu se zaměřili na lesy ve vyšších a nižších polohách a sledovali opakování zpomalení růstu a jejich propojenost s klimatickými jevy. Právě dlouhý časový úsek, z něhož byla sbírána data, je zde výjimečný, protože je dosud z hlediska extrémů málo probádaný.

Ukáže nám měď metastáze v kostech?

Rakovina je onemocněním postihujícím stále větší množství lidí, přetrvávajícím problémem v její léčbě je nejen její pozdní zachycení ale často i absence vhodné léčby. Výzkum v oblasti diagnostiky i terapie rakoviny je tedy stále velice důležitý a je mu věnováno mnoho studií. Mezi jedny z hlavních zobrazovacích technik pro mapování metastází v kostech pomocí radioaktivně značených sloučenin patří pozitronová emisní tomografie (PET) či jedno-fotonová emisní počítačová tomografie (SPECT). Pro využití těchto zobrazovacích technik je nutné zavést do organismu vhodný radionuklid. Mezi dnes standardně využívané radionuklidy, jimiž se značí podávané sloučeniny, se řadí radioaktivní izotop fluoru pro PET či izotop technecia pro SPECT. Stále zkoumaným a velmi populárním tématem je využití kovových radionuklidů jako zářičů. Ty musí být vázány do vhodných nosičů, a tedy komplexovány do ligandů. Právě syntéze ligandu selektivně komplexujícího izotopy mědi a cílícího na kostní tkáně je věnován článek, který vznikl z výzkumu Mgr. Lucie Pazderové pod vedením doc. Vojtěcha Kubíčka z katedry anorganické chemie Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy. Studie vznikla ve spolupráci s Technickou univerzitou v Drážďanech.

Chemie múzou francouzských spisovatelů

Chemie a literatura ─ dva obory velmi odlišné, avšak oba krásné a snadno propojitelné. Ve svých románech se chemií inspiroval i jeden z nejslavnějších autorů 20. století Marcel Proust. Na jeho román Hledání ztraceného času doslova přísahá většina dnešních intelektuálů, i když ho řada z nich nikdy nečetla. Ve světě prodchnutém chemofobií je proto důležité si uvědomit, že za mimořádný čtenářský zážitek toto dílo vděčí také bezpočtu chemických přirovnání, metafor a iluzí. A právě chemickým motivům v Proustově vrcholném díle se věnují v článku pro Chemické listy doc. Karel Nesměrák a Mgr. Radek Chalupa z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy.