RSS

Kanál RSS

Hrozí člověku nebezpečí od arktických komárů?

Komáři jsou známí jako přenašeči celé řady nebezpečných onemocnění. Většině z nás se v této souvislosti pravděpodobně vybaví známé tropické choroby, např. malárie. S některými se však lze setkat i v polárních oblastech. Na zmapování výskytu potenciálně nebezpečných virů u komárů v Arktidě se zaměřil výzkumný tým vedený pracovníky Ústavu parazitologie Biologického centra AV ČR v Českých Budějovicích společně s dalšími pracovišti, včetně Katedry ekologie Karlovy Univerzity.

Neobyčejné eseje o životě a biologii

Vědec, univerzitní pedagog a literát Anton Markoš vydal při příležitosti svého životního jubilea sbírku esejů, studií a kratších textů, které průběžně publikoval v uplynulých deseti letech. Sbírka je to skutečně rozmanitá. Osvěžujícím a čtivým jazykem nás zve na myšlenkovou pouť různými obory, při které se spolu se čtenáři pokouší porozumět povaze života.

Čichám, čichám ruměnici…

Snahou živočichů přirozeně je, aby se z nich nestala kořist. Některá zvířata spoléhají na dokonalé maskování, jiná na skrytý způsob života, a další jsou vybavena k tomu aktivně se bránit. I taková vosa s ostrým žihadlem však raději odletí, než aby musela bojovat o život. Jak tedy varovat případné predátory už z dálky? K tomuto účelu se vyvinuly aposematické signály. Aposematismus je nápadné výstražné znamení, které informuje o nechutnosti, jedovatosti nebo obecně nebezpečnosti živočicha. Toto přesně je účelem výrazného žlutočerného zbarvení vosy, mloka, nebo kuňky žlutobřiché. Aposematické signály ale určitě nekončí u zbarvení. Někdy může být nejlepší dát najevo svou nebezpečnost či nechutnost pomocí zápachu. Na to, jestli se lze skutečně spoléhat jen na zápach, se podívali zoologové z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v čele s Janem Raškou.

Google Images – co se pomocí něj dozvíme o vztazích ptáků a savců?

Takzvaná občanská věda (citizen science), neboli zapojení široké veřejnosti do vědeckého výzkumu, se stala v mnoha oblastech velmi důležitou součástí vědecké práce. Existují tisíce projektů, ke kterým se může kdokoliv přidat. Ve volném čase tak můžete nahrávat zpěv ptáků, třídit fotografie neuronů v sítnici, formou hry stavět kvantový počítač nebo na fotografiích NASA hledat oblaka prachu. Jinou možností je využít velké množství dat, které veřejnost vlastně mimochodem nasbírá – fotky a videa nejrůznějších rostlin a živočichů. Přesně na takovéto fotky se podívali zoologové Peter Mikula, Jiří Hadrava a Tomáš Albrecht z Univerzity Karlovy.

Čerpání dotací na inovace v Česku – kde a kdo

Strukturální fondy Evropské unie (EU) jsou jedním z často omílaných témat i v mainstreamových médiích. Jsou nástrojem regionálního rozvoje, ale bohužel i předmětem klientelistických vazeb, korupčních skandálů a bývají skloňovány například i v souvislosti s ostatními politikami EU jako je např. migrace. David Hána a Lenka Hellebrandová z Katedry sociální geografie a regionálního rozvoje se zaměřili na prostorové a sektorové rozdíly v podpoře inovativních firem v Česku právě z těchto fondů.

Na inovace se znalostními základnami

Nejnovější výzkumy odhalují, že tzv. znalostní základny mají podstatný vliv na inovační výkonnost firem i regionů. Tento koncept vychází z předpokladu, že inovační proces může mít v různých sektorech (ale i v rámci jedné firmy) různou podobu. V současnosti jsou rozlišovány tři hlavní typy znalostních základen. Znalostní základna může být analytická (kde se posouvají hranice poznání ve vybraných oborech jako např. nano/biotechnologie), syntetická (např. strojírenství, kde se aplikují v praxi vědecké poznatky) a symbolická (kreativní průmysl – design, film, reklama). Viktor Květoň a Vojtěch Kadlec z Katedry sociální geografie a regionálního rozvoje se pokusili poodhalit vývojovou dynamiku a prostorové zákonitosti rozmístění těchto tří základen v regionech EU a jejich vliv na tvorbu inovací.

Změny krajiny a lesa na Šumavě – co natropil Kyrill?

Naše pohoří jsou z velké části zalesněna, ne jinak tomu je i na Šumavě. Nejvíce je zastoupen smrkový porost, který také bývá nejčastěji poškozen. Vichřice nebo působení kůrovce patří mezi přirozené typické disturbance, tedy narušení, daného prostředí. Ty mají dále vliv na strukturu, skladbu, diverzitu a celkovou proměnu vegetace. Proto Tomáš Janík a Dušan Romportl z Katedry fyzické geografie a geoekologie naší fakulty zmapovali vývoj po orkánu Kyrill.

Masožravci ve stínu známějších kolegů aneb jak se žije kunám, liškám nebo jezevcům?

V posledních letech zaznamenáváme návrat velkých šelem do naší krajiny. Rysi, vlci a medvědi znovu osidlují středoevropskou krajinu, na okraji zájmu ale zůstávají menší šelmy, a právě na ty se výzkum týmu ekologů a zoologů nejen z naší fakulty pod vedením Kláry Pyškové z Katedry ekologie zaměřil.

Cesta do barokních Čech

Bohuslav Balbín byl barokní vzdělanec, kněz, literát a nadaný přírodovědec. Své poznatky shrnul do monumentálního díla, jehož první část s komentáři se podařilo poprvé vydat v českém jazyce. Jeho dílo je přímo nabito podrobnými a zajímavými informacemi z mnoha oborů a nabízí jedinečný pohled na historii české vědy.

Jak vznikají jamky na pískovcích?

Na pískovcových stěnách se často vyskytují větší či menší jamky, které jsou v některých případech odděleny tenkými přepážkami, a připomínají tak včelí plástve. Jak však tyto tzv. voštiny vznikají? Stejnou otázky si položil tým vědců z Ústavu hydrogeologie a experimentálně ověřil dvě nejčastější teorie.

Věda - Vizualita - Vnímání

Na Přírodovědecké fakultě proběhla těsně před začátkem prázdnin neformální konference (kolokvium) o významu vědecké ilustrace. Setkání nad problematikou zobrazování ve vědě, určené pro odbornou i laickou veřejnost, se uskutečnilo na katedře Filosofie a dějin přírodních věd. Organizace se zhostil tým členů Katedry filosofie a dějin (Lucie Čermáková, Eliška Fulínová, Terezy Liepoldová a Romana Figura) a Barbora Müllerová z University Jana E. Purkyně v Ústí nad Labem. Pozvání přijali i absoventi naší fakulty Filip Jaroš, PhD. (Universita Hradec Králové) a doc. Karel Stibral (Masarykova Universita v Brně).

Jak obodovat invazi?

Existuje několik dokumentů, které uvádějí přehled nejhorších nepůvodních druhů v Evropě a jejichž cílem je zvýšit povědomí o biologických invazích a jejich možném dopadu. Mezinárodní tým, včetně profesora Petra Pyška z Katedry ekologie Přírodovědecké fakulty, se však rozhodl vytvořit první seznam založený na objektivních, přesně definovaných kritériích, který hodnotí invazní druhy rostlin a živočichů s ohledem na jejich skutečný potenciál působit v Evropě ekologické a socioekonomické škody.

Hřbitov nebo městský park? Kde se ptáci více bojí?

Přemýšleli jste někdy o tom, že když navštívíte hřbitov, ovlivňujete tím chování jeho obyvatel? Samozřejmě, ne zesnulých, ale těch ještě živých, jako například ptáků. Musí se vypořádat s vaší přítomností, zvyknout si na to, že v oněch místech chodíte, mluvíte, pracujete a měníte tak jejich stanoviště. Peter Mikula z Katedry Zoologie Přírodovědecké fakulty byl součástí mezinárodního týmu, který porovnával únikové chování ptáků na evropských hřbitovech a v městských parcích, aby zjistil schopnost ptáků přizpůsobit své chování různým podmínkám prostředí.

Jak zemřel Tycho Brahe (1546-1601)? Věda odhaluje možné příčiny úmrtí po více než 400 letech

Smrt slavného dánského astronoma Tycha Braha byla náhlá a kvůli okolnostem a příznakům, které u něj byly během jeho posledních dnů pozorovány, se dokonce předpokládalo, že mohl být i otráven. Předchozí studie však vyvrátily tuto spekulativní hypotézu o otravě a spíše se přikláněly k možnosti akutního onemocnění jako pravděpodobnější příčiny smrti. V roce 2010 byla provedena druhá exhumace Braheho těla s cílem nalézt odpověď, proč zemřel, a to i na svoji dobu, tak relativně mladý. Výzkum byl prováděn ve spolupráci dánských, českých a anglických týmů a podíleli se na něm také profesor Jaroslav Brůžek a doktorandka programu STARS Alizé Lacoste-Jeanson z Katedry antropologie a genetiky člověka Přírodovědecké fakulty.

Jak žvýkala knížata a poddaní Velkomoravské říše?

Lidské tělo je alespoň zvnějšku osově symetrické. Symetrie však není úplně přesná; možná víte, jak nepřirozeně vypadají obrázky vytvořené zrcadlovým převrácením jedné poloviny obličeje. Asymetrie je do jisté míry normální jev a je patrný i na kostech. Může vznikat v souvislosti se stranovou preferencí, ale signalizuje také dlouhodobý stres během vývoje. Jak souvisí žvýkání s asymetrií obličeje, studovala spolu s kolegy z dalších institucí doktorandka Katedry antropologie a genetiky člověka Alexandra Ibrová na kosterním materiálu z doby Velké Moravy.

Další dílek do zlativkové skládačky

Na rozdíl od rostlin a živočichů jsou jednobuněčné organismy zřejmě z veliké části ještě nepopsané, a to i v oblastech jinak značně prostudovaných. Mezi tyto jednobuněčné organismy, kterým říkáme protista, patří i zlativky (neboli chrysomonády). Jsou to bičíkaté řasy, z nichž některé na povrchu svého těla tvoří miniaturní křemičité šupinky různých tvarů. Jejich tvar a struktura jsou hlavním druhovým určovacím znakem zlativek. Zlativky jsou důležitou součástí jarního fytoplanktonu sladkých vod, kde mohou tvořit husté populace, dokud je postupem sezóny nepřerostou zelené řasy nebo sinice. Yvonne Němcová z Katedry botaniky PřF UK se svým kolegou E. Rottem z Innsbrucké university v Rakousku se zaměřili na prozkoumání druhové bohatosti zlativek vysokohorských jezer (1000 - 2500 m) v severním Tyrolsku. Rozšířili tak předchozí studie jezer z nižších poloh v té samé oblasti.

Jaké bylo původní složení lesního porostu na Šumavě a v Bavorském lese?

Pylové diagramy nám dávají informaci o tom, jak se dlouhodobě vyvíjela vegetace na určitém území. První diagram ze Šumavy a Bavorského lesa byl publikován v roce 1927 a představoval jeden z prvních kvalitativních pohledů na vývoj vegetace v této oblasti. Dnes existují kvantitativní modely rekonstrukce vegetace založené na pylových nálezech, které jsou už metodologicky pokročilé a představují základ pro konzervační ekologii a ekologii obnovy vegetace. Na Šumavě a v Bavorském lese se lesní manažeři, kteří mají za cíl obnovit původní skladbu lesa, řídí podle map přírodní potenciální vegetace, které nezahrnují dlouhodobou dynamiku skladby lesa. Právě tu se jala zkoumat skupina vědců z Katedry botaniky PřF UK, Botanického ústavu AV ČR, České zemědělské univerzity a jejich kolegů z Velké Británie a Švýcarska.

Poodkrytá rozmanitost mikroskopických hub v Neotropech

O tom, že diverzita organizmů v tropických oblastech je málo probádaná, není třeba pochybovat. Platí to i pro mikroskopické vřeckovýtrusné houby, jejichž neprozkoumaná diverzita je neustále středem pozornosti mykologů jak v oblastech mírného pásma, tak v tropech. Tentokrát se Ondřej Koukol z Katedry botaniky PřF UK se svými kolegy z ČR i ze zahraničí v rámci tří expedic zaměřil na tropický rod Hermatomyces.

Dokážeme odhadnout nebezpečnost hada?

Ve společné studii se tým vědců z Univerzity Karlovy a ze Státní univerzity v Baku, Ázerbájdžán, zaměřil na vnímání strachu z hadů. Jde o jedno z témat, které je na naší univerzitě zkoumáno dlouhodobě, a výsledky jsou opravdu zajímavé. Tato studie je společným výsledkem projektů Evy Landové, Markéty Janovcové a Petry Polákové.

Světlo jako hybatel tvarové rozmanitosti smrkových jehlic

Jak smrkové jehlice svým tvarem reagují na intenzitu dopadajícího světla? Je v rámci smrkových větviček rozdíl v míře ozáření jednotlivých jehlic? Je velikost jehlic a tvar příčného řezu jehlicemi závislá na jejich orientaci na výhonu? Má ozáření větší vliv na tvar jehlic než koncentrace CO2? Tyto otázky se pokusila, pod vedením prof. Jany Albrechtové, zodpovědět doktorská studentka Zuzana Kubínová z Katedry experimentální biologie rostlin PřF UK ve spolupráci s kolegy z Fyziologického ústavu, Ústavu výzkumu globální změny a Botanického ústavu AV ČR.