Středa 1.10.2025

Byl jedním z nejdéle „sloužících“ členů na Katedře botaniky. Absolvoval v roce 1959, v ročníku, kde najednou skončilo 5 absolventů oboru systematická botanika, a od roku 1960 do roku 2001 působil na Katedře, tedy celých 41 let. Působil zde a vyučoval většinou v létech nepříliš šťastných, politicky dosti svázaných, jako velmi vzdělaný, poctivý a vstřícný učitel, za katedrou i zejména na exkurzích, logicky tehdy omezených na Československo. Vím to dobře, byl mým prvním styčným bodem s Katedrou v roce 1963.

Odborně se zabýval zejména rodem Juncus a čeledí Pyrolaceae a zejména byl hlavním zástupcem Katedry při přípravě kompendia Květena ČR, členem jeho redakční rady a pravidelným autorem (přispěl do všech 9 dílů). Dožil se vydání posledního, 9. dílu Květeny, kterou z rukou hlavní redaktorky Jitky Štěpánková ještě s čirou myslí a potěšením vloni přijal.

Přednášel zde léta základní přednášku dnes nazývanou Botanika cévnatých rostlin; přednášel podle nádherných německých tabulí (do roku 2001!), které po jeho odchodu převálcoval zpětný projektor Meotar a vzápětí Powerpoint; jistě pokrok, který Bohdan už nezastihl, ale mám-li být upřímný, oproti těm tabulím tak trochu „sterilní“ (naštěstí jsou dnes naskenovány, digitaliovány a originály uloženy na správném archivním místě). Z množství speciálních (dnes magisterských) přednášek bych vyzdvihl Květenu Československa; byl dobrý florista s geografickým rozhledem, přednášel se sobě vlastní rychlostí, ale s demonstrací mnoha důležitých druhů (byť herbářových). Velmi mnoho našich rostlin si pamatuji právě díky jeho exkurzím, jichž nebylo málo. Bylo mi ctí v jeho přednáškách pokračovat. Včetně jeho majstrštyku Vodní a bahenní rostliny, na níž vlastně „nebyli lidi“; udrželi jsme ji do předloňska, kdy věkový průměr přednášejících se přiblížil pětasedmdesátce…

Ještě k exkurzím: patřil k „československým“ botanikům znajícím flóru od Šumavy k Tatrám; a zejména na onom východním konci se vyznal. Otevřeme li starší ročníky časopisu Preslia, najdeme jej jako autora (či spoluautora) tak odlišných regionálních „květen“ jako je Orava nebo Lučenecko (kde byl vzpomínán letos na společném floristickém kurzu). Ano, milá mládeži, to byly doby, kdy se Preslii ještě ani nesnilo u budoucí Impaktové slávě, a publikovala i floristické příspěvky v češtině (a věda se psala napůl německy). Myslím, že poslední exkurzi jsme spoluvedli mezi žudrem pomalovanými domky v Čičmanech pod Strážovem poslední rok 20. století. Ale vraťme se do Hercynika: zde byl stálicí terénních cvičení z botaniky v Dobronicích či předtím na Albeři: vstával před šestou (byl skřivan!) před osmou se tvářil mírně dotčeně, jak to, že už se nevyráží na exkurzi, a když konečně vyrazil, zanechával za sebou cestu posetou stovkami latinských jmen rostlin. A protože byl ducha tělocvičného, často i délkou exkurze vyčerpané studnetstvo. Se spoluvrstevníkem Tomášem Kalinou se často přeli, kdo tam byl vícekrát…..

Současně působil léta jako kustod (nebo kurátor, tehdejší označení si již nepamatuji) Herbářů PRC, jimž věnoval přes nedostatek personálu velké úsilí.

V popřevratovém období, v létech 1995-2001 vykonával až do svého odchodu do důchodu dvě období funkci vedoucího katedry. Dostalo se mu jistého zadostiučinění po létech normalizace, která byla díky tehdejšímu normalizačnímu vedení katedry opravdu perná. Díky své klidné povaze a lásce pro výuku a „kytky“ zde setrvával po celých 20 let, přes tzv. zastavený postup, kdepak by se mohl nestraník habilitovat… Byl člověkem se zvláštním ostrovtipem, který jsme měli rádi my mladší a jemuž (naštěstí) nerozuměli starší výše postavení. Nakonec boží mlýny domlely správným směrem, a rozpadající se státní kolos jej jmenoval, několik týdnů po „pamfletu“ Několik vět a několik týdnů před listopadem 1989, docentem (bohužel jen státním, bez habilitačního řízení). Teprve dnes (po skoro stejné době vyučování) vím, že i povolání vysokoškolského pedagoga je vlastně stejně náročné jako jakékoliv jiné učení; a chápu, že Bohdan byl těmi 40 roky na fakultě opotřebován a unaven. Když nastal čas, tiše zavřel dveře, nasadil klobouk a odešel do černošické přírody, ke své ženě Kamile. Na dalších 24 let…

Poslední připomenutí se vztahuje k ČBS: Bohdan byl členem spřátelené Botanické společnosti od roku 1953 do letošního června, tedy od 17 let a neskutečných 72 roků!

Bohdane, strávil jsi zde celý svůj profesní život. Děkujeme. Čest Tvojí památce!

Luboš D. Hrouda

Smuteční oznámení.