Právě vyšel třetí článek Günthera Kletetschky z Ústavu hydrogeologie, inženýrské geologie a užité geofyziky Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy a Geofyzikálního ústavu Univerzity Aljašky ve Fairbanks. V novém článku autor rozvíjí svou koncepci trojrozměrného času – tedy myšlenku, že čas má tři nezávislé osy a prostor pouze jednu dimenzi, na rozdíl od tradičního pohledu se třemi prostorovými dimenzemi a jednou časovou. Podle této koncepce není nejprve prostor, ale čas, a trojrozměrný prostor, jak ho vnímáme, se vynořuje jako sekundární projekce.
Ve svém druhém článku autor definuje elektrický náboj jako topologickou vlastnost časoprostoru: vzniká díky „otáčení“ nebo vinutí časových konfigurací v nově definovaném vícečasovém prostředí. První článek série ukazuje, že model má potenciál reprodukovat známé hmotnosti částic (elektronu, mionu, kvarků), což je odlišuje od předchozích spekulativních teorií 3D času.
Nová koncepce Günthera Kletetschky pevně zachovává kauzalitu, tedy že příčiny předcházejí následkům, i v podmínkách s více časovými osami. Staví tak most k tomu, aby jeho rámec mohl být kompatibilní se současnými fyzikálními teoriemi.
Význam tohoto přístupu spočívá ve dvou rovinách. Jednak může nabídnout jednotné pojetí některých dosud nevyřešených problémů (například proč existují přesně tři generace částic, jak sjednotit kvantovou mechaniku s gravitací nebo co je podstatou temné energie). Jednak otevírá nové vodítko, jak testovat hypotézy pomocí konkrétních predikcí (např. modifikované šíření gravitačních vln, charakteristické oscilace neutrin či specifický vývoj temné energie), což přeměňuje teoretickou konstrukci na potenciálně experimentálně ověřitelnou teorii.
Tato práce tedy představuje další krok v odvážném myšlenkovém směru, který vyzývá konvenční chápání prostoru, času a fyzikálních zákonů. Ať už bude výsledek jakýkoliv, směruje vědu k tomu, aby se opět ptala: co je ve skutečnosti základní struktura reality?
Experiment dvojštěrbiny patří mezi nejzáhadnější jevy kvantové mechaniky. Když vyšleme jednotlivé částice (elektrony, fotony) směrem ke dvěma štěrbinám, na detekčním stínítku za nimi se objeví interferenční vzor - jako by částice prošla oběma štěrbinami současně. V teorii trojrozměrného času toto není paradox. Částice existuje současně v několika lokacích v sekundárních časových dimenzích (t₂, t₃), což jí umožňuje interagovat s oběma štěrbinami najednou. To, co v konvenční fyzice vyžaduje koncept "vlnové funkce pravděpodobnosti", je v teorii přirozeným důsledkem existence třech časových dimenzí. Teorie řeší problém duality vlna-částice - částice jsou vždy částicemi, ale jejich extenze v trojrozměrném čase vytváří vlnové chování, které pozorujeme v našem běžném (3+1)-rozměrném světě.
Více informací naleznete ve video-přednášce Günthera Kletetschky: Čas jako trojrozměrný - nový pohled na fyzikální realitu
Publikované vědecké články:
- Kletetschka, G. (2025). Three-Dimensional Time: A Mathematical Framework for Fundamental Physics. Reports in Advances of Physical Sciences, 9, 2550004. https://doi.org/10.1142/S2424942425500045
- Kletetschka, G. (2025). Charge as a Topological Property in Three-Dimensional Time. Reports in Advances of Physical Sciences, 9, 2550007. https://doi.org/10.1142/S2424942425500070
- Kletetschka, G. (2025). Three-Dimensional Time and One-Dimensional Space: A Basic Reformulation of Physical Reality. Reports in Advances of Physical Sciences, 9, 2550014. https://doi.org/10.1142/S2424942425500148